Téma ploché nohy u dětí je neustále velmi aktuálním a diskutovaným tématem jak mezi laickou, tak odbornou veřejností.  Jako dětští fyzioterapeuti se zaměřením na nohy se v praxi často setkáváme s mnoha mýty a zastaralými informacemi, které nereflektují moderní funkční pojetí fyzioterapie.

Abychom uvedli některé informace na pravou míru, vytvořili jsme tuto minisérii článků na téma Jak na plochou nohu.

Pokud vás zajímá, jak se noha vyvíjí, jak funguje, jak poznáte, že má vaše dítě plochou nohu, co s valgózními kotníky, jestli je třeba cvičit a případně co, jaké boty zvolit, zda může vaše dítě nosit barefoot a mnoho dalšího, tak si udělejte pár minut času a začtěte se.

Dnes na téma:

Cvičení na ploché nohy


Byli jste u lékaře a zjistili vašemu dítěti ploché nohy? Asi vás napadlo, jestli by nebylo dobré cvičit. Lékař však tuto možnost smetl ze stolu s tím, že cvičení nemá žádný vliv a budou stačit vložky. Vaše fyzioterapeutka však tvrdí něco jiného.Jak to tedy s tím cvičením vlastně je? Funguje nebo nefunguje? A co vlastně bychom měli cvičit, když má dítě problémy s nohama?

Co se v dnešním článku dozvíte:

Prevence

Asi každý hasič vám řekne, že je lepší a jednodušší požáru předcházet než jej hasit. Stejné je to i ve fyzioterapii. Ze všech možných hledisek je méně náročné dělat vše pro to, abyste v budoucnu nemuseli problém s nohama svých dětí řešit, než jej následně řešit. Co „to všechno“ zahrnuje? Není toho ani tak moc.

Vnímání a pohyb

Od malička je dobré dopřát dětem dostatek a volnost pohybu. Zavinování miminek do různých pevných zavinovaček a peřinek vývoj nohou omezuje. Stejně tak oblékání těsných dupaček, ponožek a punčocháčů nebo v horším případě bot v období, kdy děti ještě ani nestojí. Jednotlivé části těla se nemohou volně pohybovat, nemohou se tedy začít uplatňovat kvalitní pohybové vzory a svalové souhry, které připravují nohu na její funkci ve stoje a chůzi.

Těsné a omezující oblečení a obutí také výrazně negativně ovlivňuje sensorickou funkci nohou. Noha není v přímém kontaktu s mnoha povrchy, dítě nezjistí, co je teplé, studené, drsné, hladké. Pokud dítě nemůže zkoumat své nohy očima, rukama a jazykem (ústy), tedy orgány, které nám poskytují informace o tvaru a vzhledu končetiny, nebude přesně vědět, kde noha je, jak je připojená k zbytku těla, jaká je její velikost a tvar. Noha se tzv. nezařadí do tělesného schématu. A pak se nemůžeme divit, že dítě při kontaktu s podložkou a terénem třeba krčí prsty nebo nožky nějak divně při chůzi vtáčí nebo vytáčí.

Nebojte se nechat děti v přírodě chodit a běhat bosky, na rodinných výletech se vyzujte všichni a projděte se po trávě, louce, v lese, u vody. Střídejte povrchy. Nechte dítě poznat, jak studí ranní rosa i jak pálí letní písek. Naučte jej, že na tvrdých a ostrých kamenech musí našlapovat jinak než na měkké trávě. Čím více senzorických podnětů noha bude mít, tím lépe.

Náš tip: Naplánujte si rodinný výlet na některou z tzv. bosých stezek. Nebo si ji zkuste sami doma vyrobit na zahradě.

 

I doma nechte děti bosky nebo v ponožkách (u menších dětí lépe protiskluzových) či capáčcích. Aby nohy musely i doma více pracovat a trénovali jste jejich vnímání, pořiďte si domů stimulační podložky. V dnešní době už na internetu najdete množství různých koberečků, dlaždic nebo polštářků, stačí si jen vybrat. Nebo si můžete vyrobit svůj vlastní.

Náš tip: Při výletu do přírody si nasbírejte kamínky a nalepte je tavnou pistolí na kus zátěžového koberce. Ten pak doma položte na místo, kde nejčastěji chodíte a stimulaci nohou máte zaručenou.

 

Pestrost pohybu v terénu je důležitá nejen pro rozvoj sensorické funkce nohy, ale také pro její mobilitu a stabilitu. Různorodost a proměnlivost povrchu nabízí příležitost ke správnému zapojení svalů celého těla, tedy i nohou. Nechte tedy vaše dítě chodit po obrubnících, kládách, kamenech v potoce, lozit na stromy a prolézačky. Tady už vlastně děti cvičí, aniž o tom ví.

 

Pokud nemůžete ven, nezoufejte. I doma se dá najít spousta příležitostí k pohybu. Můžete samozřejmě investovat do různých pomůcek, jako jsou žebřiny, Picklerové trojúhelník, balanční prkno a další.

 

Mnohdy ale stačí, když na zem rozházíte polštáře z gauče a necháte děti po nich běhat.

A co sport?

Pro správný vývoj dítěte i jeho nohou je nejlepší zařazovat aktivity, které rozvíjí všeobecnou kondici a koordinaci. Na západ od našich hranic už zjistili, že raná specializace je z hlediska pohybového aparátu spíše na škodu. U nás je bohužel stále zcela odlišná praxe. Není výjimkou, že již předškolní děti absolvují v určitých sportech trénink 3x týdně, což je v tomto věku skutečně příliš. Navíc někteří trenéři nemají ani potuchy o správných doplňkových a kompenzačních aktivitách a kluby si péči fyzioterapeuta nemohou dovolit z finančních důvodů. Naštěstí se i v tomto směru situace mění, ale těch osvícených je stále jako šafránu.

Je jasné, že hodinka čutání na plácku za barákem nebo pinkání do míče jednou týdně nikomu neublíží, ale všichni víme, že brzy nezůstane jen u té jedné hodinky.

Z pohybových aktivit doporučujeme například horolezeckou stěnu, judo nebo karate, základní atletickou průpravu, všeobecná cvičení v Sokole nebo podobné organizaci, tanečky a dětskou jógu.

Oproti tomu například tolik doporučované plavání nemá na stav nohou žádný zásadní vliv. Naopak pokud plave dítě styl kraul nebo znak, probíhá pohyb v kyčlích ve vnitřních rotacích, což nebývá vždy žádoucí.

Obuv

Další oblastí, ve které můžete problémům s nohama předejít, jsou boty.

Bota, která svým tvarem, ohebností a celkovou konstrukcí nedovolí noze fungovat, není vhodná a nohám spíše uškodí, než prospěje.

Jaká kritéria by měla splňovat dobrá bota a jak boty vybrat si povíme v příštím díle.

A co když má dítě skutečně problém?

Pokud vaše dítě skutečně má nějaký problém s nohama, doporučuji navštívit fyzioterapeuta, který dítě komplexně vyšetří, stanoví hlavní problém (tzn.příčinu) a  a další doporučení. Zkontroluje, zda dítě cviky provádí správně, ukáže rodičům, na co si dát pozor, případně jaký zvolit handling (způsob a míru dopomoci dítěti).

 

Pokud je problém na velkých svalech trupu a pánve, musí být cvičení zaměřeno především na tyto skupiny. Takže přestože rodič přijde s problémem s nohama, zaměřujeme se na jiné části těla. V praxi se nám osvědčuje v těchto případech zařazovat prvky DNS – Dynamické neuromuskulární stabilizace a Bobath konceptu. Oby tyto koncepty jsou založeny na znalostech vývoje dítěte a jejich cílem je oslovit kvalitní svalové souhry v běžných pozicích a aktivitách. Důležité je umět správně nastavit osu celé dolní končetiny a trupu a vést dítě pohybem, abychom dosáhli správných svalových souher. Prvky obou konceptů se dají zařadit do her i u velmi malých dětí.

Náš tip: Letadlo – posaďte se a spojte nohy před sebou ploskama (tzv.ring sed), nekřižte je. Narovnejte se v zádech, hrudník netahejte nahoru, ramena jsou volně. Roztáhněte ruce a pomalu přenášejte váhu ze strany na stranu. Do strany se vždy aktivně vytáhněte – vaše ruka musí směřovat nahoru, neuklánějte se. Zkuste procítit, kam až můžete přenést váhu, aniž byste ztratili rovnováhu. Pokud zvládnete, přidejte ve vytažení pomalou otočku. Tímto cvikem se aktivují svaly kolem kyčle, tzv. zevní rotátory ve své stabilizační funkci a také svaly trupu.

Pokud je problém v aktivitě nohy samotné, musíme se zaměřit právě na ni. Učíme klienty tzv.trojbodovou oporu s adekvátním rozložením zátěže, tlumení, klenění, odval a odraz. Pracujeme na aktivitě prstů i jednotlivých částí nohy. V praxi na tyto problémy využíváme například prvků Spiraldynamik nebo Propriofoot konceptu.

Jestliže je hlavní příčina v narušené sensorické funkci nohy, zaměřujeme se na obnovu optimální citlivosti. Používáme k tomu různé druhy stimulačních pomůcek, od jemných až k těm drsnějším. U dětí s narušeným tělesným schématem se nám osvědčuje používání vibrací ať už vibračních tyčinek nebo celých plošin. Pomocí sensorického chodníku učíme děti zvládat různé typy povrchu.

“Klasické cviky”
Možná jste se setkali s tím, že vám bylo doporučováno cvičit na ploché nohy cviky jako je například posouvání nohy vpřed krčením prstů (píďalka), nebo sbírání různých předmětů (kamínků, kuliček, kostek). Tyto cviky vám klenbu na noze nevytvoří. Jsou zaměřeny pouze na aktivitu ohybačů (flexorů) prstů. V naší praxi je zařazujeme do terapie pouze ve výjimečných případech a to tehdy, když má dítě tzv. němou nohu, to znamená, že vůbec neumí rozhýbat prsty na nohách. Učíme pak takové děti nejen ohyb (flexi), ale také uvolnění (extenzi) a odtažení (abdukci) prstů. Tyto cviky nám slouží pouze k rozpohybování neaktivní nohy. Je to ale jen základ, který dále rozšiřujeme a vždy se snažíme začlenit nohu do celého tělesného schématu.

Mezi cviky, které nemají žádný hlubší význam, nebo jsou dokonce kontraproduktivní, řadíme necílené kroužení v kotnících, propínání a přitahování špiček, nebo mnohdy oblíbenou chůzi po špičkách a po patách či chůzi po zevní nebo vnitřní hraně chodidel (toto prosím doma vůbec nedělejte).

Neexistuje univerzální sada cviků

Jak už bylo řečeno, pro úspěch terapie je zcela zásadní vstupní diagnostika. Je nutné určit, kde je příčina a podle toho zvolit postup. I stejný cvik může vyžadovat jiné vedení terapeutem nebo rodičem. Kontrola provádění odborníkem je pro účinnost cviku nezbytná. Pokud má dítě skutečně problém, nemá tedy žádný význam cvičit podle příruček, rad z internetu, videí z Youtube nebo cviků, které jsou určeny jinému dítěti. Takovéto cvičení v lepším případě nepomůže, v horším může pomoci zafixovat nevhodné pohybové vzory.

Od kdy cvičit?
Rodiče často řeší, od jakého věku se dá s dítětem cvičit. Asi nejznámější metodou pro miminka je Vojtova metoda. V naší zemi je velmi rozšířená a předepisovaná i v případech, kdy není zcela nutná. Udržet dvouleté dítě ve stimulačních polohách taky není už úplně jednoduché. Obecně tedy převládá mylný názor, že cílené aktivní cvičení je možno praktikovat až s většími dětmi, což bohužel často podporují svou neznalostí i někteří fyzioterapeuté.

Opak je pravdou. Za prvé v dnešní době již není jen „vojtovka“ a za druhé i u školkových dětí se dá zapojením hry do terapie dosáhnout aktivace kvalitních pohybových vzorů. Záleží jen na vzdělanosti a zkušenostech fyzioterapeuta. Na našich kurzech ukazujeme kolegům, že je možno odcvičit kvalitně i dvou nebo tříleté dítě.

Proč jsou lékaři skeptičtí?

Naprostá většina lékařů, ať už pediatrů nebo ortopedů je stále zvyklá řešit ploché nohy svých dětských klientů pouze předepsáním stélek. Málokdo z nich předepíše rehabilitaci. Maximálně doporučí rodičům cvičit cviky dle prastarých příruček.

Proč to tak dělají má několik důvodů:

Cvičení funguje, ale…

Už víte, že aby se dostavil kýžený výsledek, je třeba cvičit. A teď ta špatná zpráva. Je třeba cvičit denně a dlouho. Málokdy se stav podaří upravit v řádu týdnů, počítejte spíše měsíce. A cvičení jednou týdně u fyzioterapeuta skutečně nic zásadního změnit nedokáže. I sebelepší terapeut se může rozkrájet, ale pokud nebude rodič s dítětem pracovat doma, změny se nedočkáme. Protože víme, jak je náročné takové cvičení zakomponovat do běžného denního programu, dostávají naši dětští klienti na domácí cvičení tři až čtyři cviky, které se dají zakomponovat do běžných denních aktivit nebo her.

Ať už se tedy váš lékař staví ke cvičení skepticky nebo ne, věřte, že fyzioterapie má v terapii dětského plochonoží a neideálního postavení nohou své důležité místo a cíleně zvolená terapie zmůže skutečně mnoho.

Co jsme se v dnešním článku dozvěděli?

V příštím díle se dozvíte, k čemu nám slouží boty a kdy a jaké boty dát dítěti jako první.


Jste rodič a chcete zkonzultovat stav nohou vašeho dítěte? Zavolejte nám nebo napište na www.fyziobeskyd.cz

Jste odborník a chcete si rozšířit vědomosti? Přihlaste se na náš kurz Dětská noha z pohledu fyzioterapeuta www.detskanoha.cz

Chtěli byste uspořádat přednášku na téma nohy nebo zdravé obouvání ve vašem rodinném centru nebo firmě? Obraťte se na nás www.fyziobeskyd.cz.

Téma ploché nohy u dětí je neustále velmi aktuálním a diskutovaným tématem jak mezi laickou, tak odbornou veřejností.  Jako dětští fyzioterapeuti se zaměřením na nohy se v praxi často setkáváme s mnoha mýty a zastaralými informacemi, které nereflektují moderní funkční pojetí fyzioterapie.

Abychom uvedli některé informace na pravou míru, vytvořili jsme tuto minisérii článků na téma Jak na plochou nohu.

Pokud vás zajímá, jak se noha vyvíjí, jak funguje, jak poznáte, že má vaše dítě plochou nohu, co s valgózními kotníky, jestli je třeba cvičit a případně co, jaké boty zvolit, zda může vaše dítě nosit barefoot a mnoho dalšího, tak si udělejte pár minut času a začtěte se.

Dnes na téma:

Moje dítě má ploché nohy.

 

Touto větou začíná velká část žádostí o objednání ke konzultaci v naší ordinaci. Na konci těchto konzultací také velká část rodičů zjistí, že jejich dítě vlastně ploché nohy nemá, ale že je problém někde úplně jinde. Stačí k tomu málo, detailně dítě vyšetřit, zejména ho postavit na podoskop.

Co se v dnešním článku dozvíte?

 

Jak to vidí ortoped

Ortopedi definují dětskou plochou nohu jako deformitu nohy v období růstu, kdy vlivem větší volnosti vaziva dochází k oploštění vnitřní části podélné klenby a vbočení paty. Takovouto nohu označují jako plochovbočenou – planovalgózní. Ke zhodnocení stavu sledují nohu v zatížení ve stoji a podle otisku nohy pak hodnotí, zda se jedná o nohu normální, plochou, nebo vysoce klenutou.

 

 

Co je a není norma

Kostěná část podélné klenby je založena již při narození. Avšak v kojeneckém věku je vnitřní hrana nohy vyplněná tukovým polštářkem, který zde plní funkci jakéhosi tlumiče nárazů při chůzi. Otisk nožky kojence bude tedy plný a to je zcela normální. Jednoduchá anglická poučka říká „fat foot is not flat foot“.  Jak začíná dítě více a více chodit, noha se stává aktivnější, tukový polštářek na noze mizí a většinou kolem 2. roku života se začíná objevovat klenutí na vnitřní části nohy. Kdy a v jaké míře se vyklenutí objeví, je velmi individuální a ovlivněno mnoha faktory. Dle našich zkušeností se klenutí objeví dříve u dětí, které chodí více bosky a v terénu. Je to logické, neboť noha musí být aktivnější.

Zezačátku je otisk větší, s postupujícím věkem se zmenšuje a mezi 6. – 8. rokem života bychom měli vidět otisk odpovídající normě.

Jako patologický nález považují ortopedi situaci, kdy v předškolním věku toto vyklenutí chybí nebo otisk přesahuje vnitřní hranu.

 

 

Ke zhodnocení velikosti otisku existuje řada škál a indexů, pro jednoduché hodnocení doma můžete použít Mayerovu metodu – otiskněte mokré chodidlo na piják nebo můžete natřít plosku nohy prstovými barvami nebo olejem a otiskněte ji na trochu savější papír. Najděte střed paty a vnitřní hranu 4. prstu. Spojte tyto dvě linie. Otisk vnitřní části nohy by měl dosahovat maximálně k této hranici.

V čem je tedy problém?

Z definice ploché nohy jasně vyplývá, že ke zhodnocení plochosti nohy musíme vědět, jak noha vypadá zespoda, jak velký je její otisk. A tady nastává kámen úrazu. Velká část ortopedů a většina pediatrů, hodnotí nohy dítěte pouze pohledem. Neprovedou otisk nohy (plantogram) nebo nepostaví dítě na podoskop. A naše oči nás rády klamou. V praxi se pak zcela běžně setkáváme s údivem rodičů, kteří přijdou od lékaře s verdiktem ploché nohy a při postavení na podoskop vidí, že dítě klenbu má.

Je dobré vědět, že velikost otisku je ovlivněna mnoha faktory, z nichž některé jsou fyziologické (například věk dítěte) a velikost otisku se bude ještě měnit. Při větším otisku by měl lékař nechat také dítě alespoň postavit se na špičky. Pokud se při této aktivitě klenba zvýrazní, je možno považovat nohu za normální. Otisk by neměl přesahovat spojnici vnitřní hrany paty a palcového kloubu. Tento stav už je považován za patologii a může naznačovat větší strukturální problém na noze. Určitě je třeba řešit stav s lékařem, pokud:

Co s tím?

Dle profesora Dungla, významného českého dětského ortopeda není plochonoží  1. a 2. stupně důvodem k předepisování vložek do bot. Rovněž nevidí důvod nosit v těchto případech kotníkovou obuv s pevnou podrážkou. Smysl má dle něj chození co nejvíce naboso v přírodním terénu.

Bohužel nevidí, stejně jako většina ortopedů, v těchto případech ani smysl v cílené fyzioterapii. V praxi se pak setkáváme s tím, že lékař předepíše nebo doporučí korekční ortopedické stélky bez podrobného vyšetření a vyšetření na podoskopu a o možnostech fyzioterapie se ani nezmíní.

Jak to vidí fyzioterapeut

Naprostým standardem většiny fyzioterapeutických ordinací je již v dnešní  podoskop nebo jiné zařízení umožňující vidět otisk nohy zespoda a tedy určit velikost jeho plochy. K hodnocení jeho velikosti lze použít některou ze škál, my v naší praxi používáme tu nejjednodušší – Mayerovu metodu. Pomocí podoskopu tak okamžitě vidíme, zda dítě má nebo nemá skutečně plochou nohu.

Naprostá většina dětí, které k nám přijdou na konzultaci, mají jen tzv. funkčně plochou nohu. Jedná se o stav, kdy vlastní aktivitou svalů nohy, celé dolní končetiny a trupu dochází ke změně velikosti otisku a to přímo před očima rodičů. Jakmile totiž nohu správně zařadíme (zacentrujeme) do osy celé dolní končetiny a dítě zaktivuje ty správné svaly, noha začíná fungovat, jak má a klenba se objeví.

U velké části dětí rovněž tímto způsobem dochází ke srovnání „valgózních kotníků“, což je další velmi častý problém, se kterým k nám rodiče a děti přichází ke konzultacím. „Valgózní kotník“ je vbočení patní kosti. Osa paty není kolmo k podložce a Achillova šlacha má tvar obloučku (obr.). Valgózní postavení patní kosti ve stoje je ve 3.roce normální do 15°. Mezi 3. – 6. rokem by se měla tato hodnota snižovat. Za normu považujeme hodnoty do 5°, tedy minimální valgozitu. Naopak za patologii, tedy stav vyžadující vyšetření ortopedem a razantnější řešení, považujeme hodnoty nad 20°v předškolním věku a později.

U menší skupinky dětí pak můžeme vidět na podoskopu dokonce opačný problém. Dítě má ve stoje valgozitu patní kosti (valgózní kotníky), na první pohled to vypadá, že jeho nohy jsou ploché a při postavení na podoskop naopak vidíme otisk pouze v přední a zadní části nohy. Dítě má tzv. vysokou nohu nebo vysokou klenbu. Ani tento stav není v pořádku, protože zátěž na noze by měla být rovnoměrně rozprostřena i na zevní hraně chodidla. I u těchto dětí lze korekcí držení těla a aktivací správných svalů dosáhnout zkvalitnění otisku.

Pokud chceme hodnotit otisk nohou a jejich plochost opravdu komplexně, musíme vzít v potaz i další okolnosti:

Jak vyplývá ze samotné definice dětské ploché nohy, stav vaziva zde hraje výraznou roli. Pokud má dítě sklon k jeho větší volnosti, má vrozeně nižší svalové napětí (konstituční hypotonie) a větší kloubní pohyblivost (hypermobilita), je jasné, že otisk bude o něco větší, než je norma. Hypermobilita nohou je maximální kolem 2. roku života, s věkem klesá, ale i tak zůstává určitá část populace, která má vrozenou větší volnost vaziva a kloubní pohyblivosti.

Děti, které se nepohybují v přirozeném terénu a raději sedí u počítače, tabletu či televize, mají obecně větší sklon k celkové ochablosti a inaktivitě svalů. Není tedy zvláštní, že také jejich nohy nejsou aktivní a ve stoji se více vyvěšují do vazů. Jejich otisk také bude větší.

Pozice nohou je ovlivněna jak fyziologickými změnami danými růstem ostatních kostí, zejména stehenní kosti, tak svalovou aktivitou v ostatních tělesných segmentech. Vzhledem ke zřetězení svalů (naše svaly jsou spolu provázány v jakýchsi smyčkách) nám stav a aktivita svalů na trupu, pánvi a stehnech ovlivní aktivitu svalů nohou a tím i jejich postavení.

Pokud dítě používá pouze stereotypní pohybové vzory, většinou se navíc jedná o pohybové vzory nekvalitní, fungují i jeho nohy pouze stereotypním a ne vždy kvalitním způsobem.

Je prokázáno, že u obézních dětí je velikost otisku větší.

Nošením obuvi, která nerespektuje tvar nohy, je tuhá a nedovolí noze pracovat, naše nohy zleniví. Opět je pak jasné, že ve stoji je naše tělo pouze zavěšeno do vazivového aparátu a otisk nohy je větší.

 

Ve všech případech by ale otisk neměl přesahovat vnitřní hranu. Tento stav už je považován za patologii a může naznačovat větší strukturální problém na noze.

 

Pouhé hodnocení otisku nohy ve stoje považujeme jen za velmi malý střípek celé skládačky a v mnoha případech jakousi slepou uličku. Jako fyzioterapeuty nás u dětí zajímá především, jak se noha chová při jeho běžných aktivitách a v souvislostech s pohybem celého těla.  To, že je otisk ve stoje plošší, ještě nemusí nic znamenat.

Na podoskopu vyšetřujeme dítě proto, abychom vyloučili případnou patologii, sledovali vývoj nohy v čase a abychom zjistili, jaké je rozložení zátěže. Vždy, když vidíme ne úplně ideální otisk, provádíme korekci pomocí specifických testů, abychom se přesvědčili, zda se jedná o funkčně plochou nohu nebo ne. V případě, že je velikost otisku ovlivnitelná vlastní aktivitou dítěte a v souvislosti s dalšími výsledky vyšetření se pak rozhodujeme, zda a jakou pohybovou terapii doporučíme.

Fyzioterapeut by měl umět zjistit, zda je stav nohou fyziologický a nebo zda je nutné jej řešit. Měl by umět zhodnotit, zda je problém spíše na drobných svalech nohy a jejich vlastní aktivitě, na vyšších segmentech těla (pánev, trup) a nebo se jedná o problém citlivosti a vnímání nohou. Teprve poté může zvolit vhodnou formu terapie – stimulace a cvičení, případně jiné pohybové aktivity. Jen vhodně zvolené cviky totiž fungují.

Co jsme se v dnešním článku dozvěděli:

 

V příštím článku se dozvíte něco o cvicích na plochou nohu a valgózní kotníky.  Řekneme si, které cviky jsou už překonané a proč. Dozvíte se, proč je většina lékařů k fyzioterapii skeptická.

————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

Jste rodič a chcete zkonzultovat stav nohou vašeho dítěte? Zavolejte nám nebo napište na www.fyziobeskyd.cz

Jste odborník a chcete si rozšířit vědomosti? Přihlaste se na náš kurz Dětská noha z pohledu fyzioterapeuta www.detskanoha.cz

Chtěli byste uspořádat přednášku na téma nohy nebo zdravé obouvání ve vašem rodinném centru nebo firmě? Obraťte se na nás www.fyziobeskyd.cz.

closefacebook-squarephonebarsangle-downenvelope-square