Lékař vám pravděpodobně doporučí buď Vojtovu metodu nebo Bobath koncept. Málokterý z lékařů je však natolik vzdělán v rehabilitaci, aby dokázal přesně vysvětlit rozdíl mezi těmito přístupy, proto doporučuji navštívit certifikovaného fyzioterapeuta, který by měl být schopen vám vysvětlit, na jakém principu obě metody fungují a jak se v praxi provádějí.

Vojtova metoda i Bobath koncept patří mezi novější rehabilitační přístupy, které se s úspěchem používají v dětské rehabilitaci. Obě metody mají své zastánce i odpůrce, přesto žádný výzkum doposud neprokázal větší úspěšnost některé z nich. Nezávislí odborníci se shodují na tom, že každá z nich má svá pro a proti a je na rodičích a terapeutovi, který z přístupů zvolí.

Obecně platí, že je důležité dítě před terapií důkladně vyšetřit, stanovit hlavní problém a cíl terapie. Součástí obou postupů je také zaučení rodičů, aby mohli rehabilitaci provádět s dítětem sami doma.

Vojtova metoda

Vojtova metoda vychází především z poznatků o optimálním vývoji dítěte do 1 roku života. V praxi se terapeut snaží nastavením dítěte do předem daných poloh a stimulací určitých bodů na těle, tzv. spoušťových zón, vyvolat ideální pohybové vzory, které jsou u dítěte narušeny nebo zcela chybí. Metoda nevyžaduje spolupráci dítěte, pohyb je aktivován mimovolně, proto se tato metoda někdy označuje jako metoda reflexní lokomoce (reflexní = bez vlastního úsilí pacienta; lokomoce = pohyb vpřed).

Nejčastější pohybové vzory se nazývají reflexní plazení a reflexní otáčení. Nejedná se o to, že bychom učili dítě se plazit nebo otáčet, pouze využíváme jednotlivé svalové souhry přítomné v těchto pohybech. Terapie se provádí až 5x denně, dobu stimulace určí fyzioterapeut.

Vojtovu metodu je možno provádět u dětí v podstatě od narození, jakmile je zjištěn nějaký problém ve vývoji. Horní věková hranice neexistuje, metoda se s úspěchem používá i v terapii dospělých. Platí však, že čím je dítě menší a terapie dříve zahájena, tím dítě lépe reaguje a šance na úspěch je větší.

Jistým negativem metody je pláč dětí při terapii, což pro některé rodiče může představovat problém. Důležité je vědět, že dítě nepláče proto, že by ho cvičení bolelo, ale proto, že terapeut stimuluje pohyby pro dítě nepřirozené, které není schopno samo provést a pláčem dává najevo pouze svou nelibost.

Bobath koncept

Koncept manželů Bobathových rovněž vychází z nejnovějších neurofyziologických poznatků o vývoji motoriky dítěte, bývá někdy označován jako neurovývojová léčba (Neurodevelopmental Treatment – NDT).

Terapie je funkčně (prakticky) založená, terapeut provádí s dítětem pohybové aktivity, které se vyskytují v běžném denním životě. Využívá se vlastní aktivity dítěte, kterou terapeut pouze svým vedením modifikuje a za použití specifických technik dítěti umožňuje prožití normálního pohybu.

Rodič je instruován v tzv. handlingu – manuálnímu vedení, manipulaci s dítětem a stimulaci správných pohybových vzorů během běžných denních aktivit, jako je například krmení (kojení), nošení, hygiena, sebeobsluha. Tento handling by pak měl aplikovat celý den, což může být pro některé rodiče obtížné, obzvláště v začátcích terapie.

Přestože byl Bobath koncept původně vytvořen pro děti s dětskou mozkovou obrnou, je možné jej použít u jakéhokoliv postižení. Stejně jako u Vojtovy metody není horní věková hranice omezená, pro novorozence a kojence byl vytvořen nadstavbový model – Baby Bobath.

Shrnutí a závěrečná doporučení

Jaký terapeutický přístup vybrat je tedy na vás a vašem fyzioterapeutovi, záleží samozřejmě také na možnostech a schopnostech vašeho dítěte. Obě metody přináší úspěchy, je na vás, zda vám více vyhovuje jistý dril a přesnost Vojtovy metody nebo všestrannost a kreativita Bobath konceptu. Další možností je oba přístupy nebo některé jejich prvky kombinovat.

A malá rada na závěr - ať už se v rehabilitaci vašeho dítěte rozhodnete pro jakýkoliv přístup, doporučuji vyhledat fyzioterapeuta s certifikátem pro danou metodu či koncept. Jen tak budete mít jistotu, že terapeut ví, co dělá, splnil přísná kritéria závěrečné zkoušky a zaručuje vám tak určitou kvalitu péče.