Mýty a fakta - Fyzio Beskyd

Na podoskopu můžeme vidět tlak, nebo ne? Pojďme si v tom udělat jasno.

oskarcoric — Tue, 06 May 2025 08:45:00 +0000

Ve fyzioterapii se často setkáváme s mýty, které přetrvávají mezi odbornou i laickou veřejností. Jedním z nich je mylná interpretace výsledků vyšetření na podoskopu. Pojďme si v tom udělat jasno.

Co skutečně ukazuje podoskop?

Podoskop je jednoduché vyšetřovací zařízení – prosklená deska s osvětlením, na kterou si klient stoupne. Díky tomu můžeme vidět, jaké části plosek nohou se dotýkají skla. Jinými slovy: vidíme kontaktní plochy, ne tlak.

Ano, určitá místa mohou na podoskopu "více svítit", ale to rozhodně neznamená, že právě tam je vyšší tlak. Intenzita světla je ovlivněna tím, jak moc se daná oblast dotýká skleněné desky, ale vůbec nezohledňuje dynamiku zatížení, rozložení hmotnosti nebo mechanické vlastnosti kůže a podkoží.

Co je to vlastně tlak?

Abychom si to mohli lépe vysvětlit, připomeňme si fyzikální definici tlaku:

Tlak (p) je definován jako síla (F) působící na jednotkovou plochu (S).

Jednotkou tlaku v soustavě SI je Pascal (Pa), tedy 1 N/m².

Tlak tedy závisí nejen na velikosti síly (například váhy těla), ale i na tom, jak velká plocha tuto sílu přenáší. Malá oblast s velkou silou vytvoří vysoký tlak, zatímco větší plocha rozloží zatížení a tlak bude menší – a to je něco, co podoskop není schopen změřit.

Proč je "světlejší = vyšší tlak" mýtus?

Jedním z častých omylů je, že světlá místa na podoskopu automaticky značí vyšší či dokonce nadměrný tlak – přetížení. Tato zjednodušená představa je zavádějící.

Zamysleme se: Co když má klient v daném místě zrohovatělou, zhrublou kůži? Ta může světlo odrážet jinak než jemná pokožka. Tmavší oblasti tedy nemusí znamenat méně zatěžovaná místa – právě naopak. Zhrubění kůže je častou reakcí těla na dlouhodobě zvýšený tlak – je to jeho obranný mechanismus. Může se tedy stát, že právě tmavší místo ukazuje na oblast, která byla dlouhodobě přetěžována.

Boříme mýty, stavíme na faktech

Podoskop je skvělý nástroj pro rychlou orientaci, ale je třeba ho chápat jako orientační pomůcku, nikoliv jako diagnostické zařízení pro měření tlaku. Pro detailní hodnocení zatížení plosek nohou slouží jiné technologie – například tlakové plošiny nebo in-shoe senzory.

Při práci s podoskopem buďme tedy obezřetní v interpretaci. Světlá místa neznamenají automaticky vyšší tlak. Tmavší místa nemusí být zcela „v pořádku“. Skutečnost je komplexnější. Pojďme si v tom udělat jasno – jako fyzioterapeuti musíme přemýšlet v širších souvislostech.

Nevíte si rady s vyhodnocením vyšetření na podoskopu? Nejste si jistí, jak správně číst informace, které vám nohy pacienta dávají?

👉 Přihlaste se na náš kurz a naučte se vyšetřovat nohy komplexně, odborně a bez zbytečných zkratek.

Naučíme vás rozumět lidským nohám, váš Fyzio Beskyd.

Rozhovor s Mgr. Tomášem Zemánkem pro Mimulo.cz

Mgr. Veronika Kristková — Mon, 24 Jun 2019 15:19:04 +0000

Je nám ctí, že nás oslovil portál Mimulo.cz a přizval nás k rozhovoru pro jejich blog. V jeho široké čtenářské základně najdete hlavně těhotné ženy a maminky na mateřské dovolené. Samozřejmě, kdo jiný než náš senior fyzioterapeut Mgr. Tomáš Zemánek, který se na práci s těmi nejmenšími u nás v ordinaci specializuje, by mohl tento rozhovor poskytnout.

Téma dětské rehabilitace a fyzioterapie se dostává výrazně do popředí. A správný fyziologický vývoj dětí už od miminek mezi sebou maminky hojně diskutují. Leckdy se ale v těchto diskuzích setkáváme s různými mýty nebo nesrovnalostmi. Proto si obzvlášť vážíme, že portál Mimulo.cz oslovuje specialisty, kteří se k tématům vyjadřují s vysokou kompetencí. Děkujeme, že rozšiřují povědomí a pomáhají osvětě, že rehabilitace nejsou jen masáže, ale je to komplexní práce s celým lidským organizmem, která pomáhá a předchází funkčním onemocněním.

Celý rozhovor s Mgr. Tomášem Zemánkem si můžete přečíst přímo zde.

NDT-Bobath koncept v pediatrické praxi

Mgr. Veronika Kristková — Sat, 07 Nov 2015 12:04:47 +0000

Koncept manželů Bobathových, Bobath koncept, je jedním ze světově nejuznávanějších konceptů v dětské rehabilitaci. Vychází z nejnovějších neurofyziologických poznatků o vývoji motoriky dítěte, proto bývá někdy označován jako neurovývojová léčba (Neurodevelopmental Treatment – NDT).

Zakladateli konceptu byli manželé Karel a Bertha Bobathovi, lékař a fyzioterapeutka, kteří ve 40. a 50. letech minulého století vyvinuli zcela nový přístup hodnocení a terapie pacientů s neurologickými poruchami hybnosti, především dětí s dětskou mozkovou obrnou a pacientů po cévních mozkových příhodách. V roce 1951 založili v Londýně The Bobath Center, které existuje dodnes a vedle péče o klienty zajišťuje také vzdělávání nových instruktorů (tutorů) v Bobath konceptu.

Principy a průběh terapie

Terapeut na základě podrobného hodnocení a rozboru pohybového chování dítěte stanoví ve spolupráci s rodičem terapeutický plán a cíl, kterého by mělo být dosaženo. Využívá se vlastní aktivity dítěte, kterou terapeut pouze svým vedením modifikuje a za použití specifických technik dítěti umožňuje prožití normálního pohybu. Tyto techniky mají především optimalizovat svalové napětí pacienta a umožnit dítěti provést pohyb co nejekonomičtěji, bez nežádoucího úsilí a patologických kompenzačních vzorů. Terapeut neprovádí pohyb za dítě, pouze mu nabízí možnost získat novou senzomotorickou zkušenost a naučit se tak další pohybovou dovednost. Vždy se nejdříve zaměřujeme na to, co dítě zvládne samo, a toho se snažíme využít v terapii.

Terapie je funkčně (prakticky) založená, zaměřená na pohybové aktivity, které se vyskytují v běžném denním životě. Cílem terapie není jen dosažení nebo zkvalitnění určitých pohybových vzorů, cílem terapie je větší a kvalitnější spoluúčast dítěte v aktivitách každodenního života.

Terapeut by se měl také kromě narušeného pohybu věnovat dalším aspektům, jako je například rozvoj a stimulace čití, vnímání, rozumové schopnosti, komunikace, sebesycení a další. Je nutné, aby terapeut vnímal dítě a jeho problémy nejen v současné době, ale aby uměl předpovídat, jak asi bude vypadat stav dítěte v budoucnosti, za pět či deset let a podle toho cílil svou intervenci.

Týmová práce

Jedním ze základních znaků Bobath konceptu je týmová práce, kdy ve středu pozornosti a jedním z hlavních členů týmu je dítě a jeho rodina. Nejčastěji jsou v kontaktu s fyzioterapeutem, ergoterapeutem či logopedem. Vzhledem k tomu, že problematika dětské rehabilitace je velmi obšírná a zahrnuje mnoho aspektů, měli by být v týmu i další odborníci, například psycholog, lékař specialista (neurolog, ortoped), sociální pracovník, protetik, oční terapeut a další. Všichni členové týmu by měli být informování nejen o současném stavu dítěte, jeho schopnostech a omezeních, ale také by měli směřovat k naplnění společného cíle.

Domácí terapie

Bobath koncept nejsou přesné cviky nebo jednotlivé terapeutické prvky jako tomu bývá v jiných metodách. Rodiče jsou instruováni v tzv. handlingu – manuálnímu vedení, manipulaci s dítětem a stimulaci správných pohybových vzorů během běžných denních aktivit, jako je například krmení (kojení), nošení, hygiena, sebeobsluha, hra. Tento handling by měl být aplikován v průběhu celého dne. A právě toto může pro některé rodiče představovat jistý problém. Velmi často se dožadují nějakých konkrétních cviků, chtějí vědět, kdy a kolikrát cvičit. Bobath terapeut by jim měl umět vysvětlit, že stimulace pohybových vzorů v každodenních aktivitách je v podstatě neustálé cvičení, které nejenže pomáhá udržovat výsledky dosažené vedenou terapií, ale také učí děti novým dovednostem v každodenním životě.

Komu je Bobath koncept určen

Přestože byl Bobath koncept původně vytvořen pro děti s dětskou mozkovou obrnou a pacienty po cévních mozkových příhodách, je možné jej použít u jakéhokoliv (především) neurologického postižení hybnosti. Horní věková hranice není omezená, naopak pro novorozence a kojence byl vytvořen nadstavbový model - Baby Bobath.

Nejčastější mýty o Bobath konceptu

Vzhledem k tomu, že Bobath koncept doposud není v našich zemích tak rozšířen a hojně používán jako např. Vojtova metoda, existuje o něm mnoho nepravd a mýtů.

Bobath koncept je zastaralý

Bobath koncept sice vznikl již v minulém století, ale manželé Bobathovi a jejich následovníci vyškolili a stále školí nové instruktory. Na rozdíl od jiných konceptů a metod pracuje Bobath koncept vždy s nejnovějšími poznatky o řízení a organizaci lidského pohybu. Manželé Bobathovi definovali svůj koncept jako tzv. živoucí koncept (living concept), tedy něco, co se má neustále vyvíjet. Sám Karel Bobath řekl nedlouho před svou smrtí: „Bobath koncept není ukončen, doufáme, že se bude i nadále rozvíjet.“

Bobath koncept je příliš pasivní, terapeut dělá práci za pacienta

Jedním za základních znaků Bobath konceptu je využít vlastní aktivity pacienta. Terapeut nikdy nedělá pohyb za něj, pouze mu svým manuálním vedením a uzpůsobením prostředí umožňuje prožít normální pohyb v rámci běžné aktivity.

Bobath koncept nedbá na kvalitu

Kvalita je i v Bobath konceptu zásadní. Terapeut by neměl využívat patologických pohybových vzorů. Pokud již není možné dosáhnout nového, kvalitnějšího pohybu, měl by se terapeut snažit alespoň o optimalizaci stávajícího stavu a zabránit jeho zhoršování.

Jakékoliv aktivní cvičení je Bobath koncept

Bobath koncept má svá daná pravidla a principy, které je nutno dodržovat. Terapie má jasný cíl i prostředky k jejich dosažení, proto ne každé aktivní cvičení může být považováno za Bobath koncept.

Je to jen jakési hraní s dítětem na míči

Přestože na první pohled to může skutečně vypadat, že si terapeut s dítětem pouze hraje, opak je pravdou. Terapeut přesně stimuluje konkrétní pohybové vzory za použití specifických technik, které ale pro laika nemusí být vždy jednoduše identifikovatelné. Hra je v terapii využívána nejen jako motivační prvek dítěte, ale také proto, že je to běžná součást jejich každodenního života.

Bobath koncept je pouze pro starší a/nebo spolupracující děti

Bobath koncept se dá s úspěchem použít i u nedonošených a velmi malých dětí (viz Baby Bobath). Nespolupráce pacienta není pro zkušeného terapeuta překážkou. Každé dítě má alespoň nějaký minimální potenciál, kterého je možno využít.

Bobath koncept je tak jednoduchý, že jej může dělat kdokoliv

Stejně jako u jiných rehabilitačních metod, i zde platí, že by měli rodiče vyhledat odborníka certifikovaného v dané problematice. Vzhledem k tomu, že se Bobath koncept neustále vyvíjí a je třeba, aby si terapeut průběžně doplňoval vzdělání, doporučujeme rovněž, aby se rodiče ptali, zda se terapeut i nadále v Bobath konceptu vzdělává.

Mýty a fakta o elastickém tejpování

Mgr. Veronika Kristková — Sun, 15 Sep 2013 09:03:46 +0000

Aby bylo elastické tejpování účinnou a pomocnou terapií, je zapotřebí dodržovat jasná pravidla. Vzhledem k tomu, že se tato metoda stala u nás v republice především komerční záležitostí, rozhodla jsem se sepsat pár nepravd o tejpování, které této metodě vyloženě škodí.

Tejpováním nemůžu ublížit.

Tejpování elastickým tejpem není sice žádná metoda ohrožující život pacienta, ale nesprávnou aplikací můžeme způsobit spoustu problémů. Jsou dané jasné kontraindikace, kdy tejpování užívat nesmíme, a ty by se měly dodržovat. To nejmenší, co můžeme u tejpování pokazit je, že tejpem pacientovi nepomůžeme, a to je myslím velká škoda.

Elastické tejpování může provádět i laik.

Elastický tejping je metoda určená především pro fyzioterapeuty a je velice důležité, aby byl pacient před tejpováním řádně vyšetřen. Správný kineziologický rozbor je nezbytný pro správnou aplikaci tejpu. Pokud je potom tejp nalepen správně, a nemusí to být vždy do místa bolesti, je jeho účinek je jednoznačně pozitivní.

Je jedno, jaký použijeme materiál.

Na trhu existuje celá řada elastických tejpů, ale ne všechny výrobky jsou kvalitní. Tejp by měl mít určité vlastnosti a ty se naučí rozpoznávat terapeut především zkušenostmi. Málokterý zkušený terapeut hodnotí kvalitu materiálu podle toho, jak tejp drží. Jsou totiž další, důležitější kritéria.

Tejpování se může používat bez další jiné terapie.

Elastické tejpování je pro fyzioterapeuty přídavná metoda, která napomáhá při vlastním ošetření pacienta. Tejpovat bez vlastního ošetření je jako bruslit bez ledu. Opět si tímto přinejmenším snižujeme účinnost této terapie.

Lepidlo pod tejpem zvyšuje přilnavost tejpu.

Pod tejp ani na tejp by nemělo být použito žádné lepidlo nebo jiné přípravky zvyšující přilnavost tejpu. Vrstva lepidla totiž ničí veškeré účinky tejpu na kůži, o které se elastické tejpování opírá.

Elastické tejpování je placebo.

Pokud o tejpování nic nevím a neumím tejp správně nalepit, nezbývá než využít tejpu jako placebo. Kdo však má o elastickém tejpování nějaké znalosti, ví, že tejpování se opírá o jasně dané fyzikální zákony a má své neurofyzikální vlastnosti.

Tejp na kůži zůstává tak dlouho, dokud nespadne.

Doba ošetření tejpem je maximálně 7 dnů. Vzhledem k vlastnostem materiálu má tato sedmidenní aplikace své opodstatnění, po delší době se účinnost tejpu snižuje.

Toto jsou jen jedny z mnoha nepravd o tejpování, které jsou dle mého názoru pro správnou aplikaci a ošetření zásadní. Pokud budeme společně dodržovat zásady, které jsou pro elastické tejpování jasně dané, můžeme z této metody jen těžit.

Lucie Krestová, lektorka MTC