Dnešní pohádka asi bude plně srozumitelná jen některým, ale věřím, že si v ní každý něco najde.
Za devatero horami, bylo nebylo jedno malé království. Pěkný kraj, ale…lidé, kteří měli hodně bolavé a zničené nohy. A proto v tom království existovali řemeslníci, kteří vyráběli různá udělátka, která si pak ti lidé strkali do bot, aby je nohy nebolely a nebyly tak zničené. Udělátka to byla různá, bylo jich hodně a některým lidem určitě pomohla. Nebo si to aspoň ti lidé mysleli.
V království žil také chasník jménem Honza. Jednoho dne se Honza vypravil na trh. Když na trh došel, už z dálky viděl dav lidí. Všichni stáli u jedné paňmámy, která jim něco ukazovala. A protože byl Honza zvědavý, protlačil se mezi místními do první řady a poslouchal. Paňmáma vytahovala z nůše jedno udělátko za druhým a lidem kolem vyprávěla, jak zrovinka ta její udělátka mohou pomáhat na bolavé a zničené nohy. Nakonec vytáhla poslední udělátko a řekla: “A tohle je to nejkrásnější udělátko ze všech. Dokonce sám pan král nám dal řád zlatého udělátka za to, jak vypadá.”
Všichni kolem uznale pokyvovali hlavami, jen Honza ne. Vrtalo mu hlavou, proč paňmáma chválí zrovinka vzhled toho udělátka.Proč je tak důležité, jak to udělátko vypadá? A co z toho, že je prohlášeno za nejkrásnější udělátko v celém království, když ho ti lidé stejně strčí do boty, kde nebude vidět? Byl ale zjevně jediný, koho to zajímalo a protože nebyl moc odvážný, neptal se a šel domů.
Cestou se zastavil u potoka, namočil si do něj nohy a chvíli jen tak seděl a přemýšlel. “Proč se lidé kolem zajímají hlavně o to, jak daná věc vypadá a ne o to, jestli a jak funguje? To je opravdu vzhled na prvním místě?” Bylo mu z toho trochu smutno. A jak tak seděl a hloubal, nevšiml si, že se k němu přiblížila jeho dobrá známá, chytrá horákyně. Jako vždy obutá neobutá ve svých legračních placatých botách.
“Ahoj Honzo,” pozdravila ho. “Co tady děláš? Viděla jsem tě dnes na trhu, mávala jsem na tebe, ale tys mě asi neviděl. A proč jsi takový zadumaný?” Honza jí pověděl, nad čím přemýšlí a potěšilo ho, když mu horákyně přitakala. “Máš pravdu, taky jsem se musela sama sebe ptát, proč zrovna u tohohle udělátka je důležité, jak vypadá. Určitě jsou udělátka, která jsou vidět a tam je vzhled jistě důležitý, ale tohle? Vždyť ho vlastně nikdo nikdy pořádně neuvidí. No není to legrační?” A začala se smát. Honzovi se ulevilo. Není jediný, komu to přijde zvláštní. A tak se začal smát taky. Smáli se oba dva a jestli nepřestali, smějí se tam dodnes.
A co vy? Co myslíte? Jak moc je důležité, jak pomůcky vypadají? Nebo je důležitější, jak fungují a vzhled je až na druhém místě? Obzvláště tam, kde pomůcka není vidět.
Přeji vám krásnou dobrou noc nebo pěkné ráno a hlavně, abyste nikdy žádné udělátko nepotřebovali.
