Abychom uvedli některé informace na pravou míru, vytvořili jsme tuto minisérii článků na téma Jak na plochou nohu.

Pokud vás zajímá, jak se noha vyvíjí, jak funguje, jak poznáte, že má vaše dítě plochou nohu, co s valgózními kotníky, jestli je třeba cvičit a případně co, jaké boty zvolit, zda může vaše dítě nosit barefoot a mnoho dalšího, tak si udělejte pár minut času a začtěte se.

Dnes na téma:

Cvičení na ploché nohy

Byli jste u lékaře a zjistili vašemu dítěti ploché nohy? Asi vás napadlo, jestli by nebylo dobré cvičit. Lékař však tuto možnost smetl ze stolu s tím, že cvičení nemá žádný vliv a budou stačit vložky. Vaše fyzioterapeutka však tvrdí něco jiného.Jak to tedy s tím cvičením vlastně je? Funguje nebo nefunguje? A co vlastně bychom měli cvičit, když má dítě problémy s nohama?

Co se v dnešním článku dozvíte:

• Má cvičení na ploché nohy význam?
• Kdy má smysl začít cvičit?
• Co máme cvičit a jak často?
• Mohu cvičit sám podle internetu nebo mám vyhledat odborníka? A koho?
• Proč lékaři cvičení nevěří?

Prevence

Asi každý hasič vám řekne, že je lepší a jednodušší požáru předcházet než jej hasit. Stejné je to i ve fyzioterapii. Ze všech možných hledisek je méně náročné dělat vše pro to, abyste v budoucnu nemuseli problém s nohama svých dětí řešit, než jej následně řešit. Co „to všechno“ zahrnuje? Není toho ani tak moc.

Vnímání a pohyb

Od malička je dobré dopřát dětem dostatek a volnost pohybu. Zavinování miminek do různých pevných zavinovaček a peřinek vývoj nohou omezuje. Stejně tak oblékání těsných dupaček, ponožek a punčocháčů nebo v horším případě bot v období, kdy děti ještě ani nestojí. Jednotlivé části těla se nemohou volně pohybovat, nemohou se tedy začít uplatňovat kvalitní pohybové vzory a svalové souhry, které připravují nohu na její funkci ve stoje a chůzi.

Těsné a omezující oblečení a obutí také výrazně negativně ovlivňuje sensorickou funkci nohou. Noha není v přímém kontaktu s mnoha povrchy, dítě nezjistí, co je teplé, studené, drsné, hladké. Pokud dítě nemůže zkoumat své nohy očima, rukama a jazykem (ústy), tedy orgány, které nám poskytují informace o tvaru a vzhledu končetiny, nebude přesně vědět, kde noha je, jak je připojená k zbytku těla, jaká je její velikost a tvar. Noha se tzv. nezařadí do tělesného schématu. A pak se nemůžeme divit, že dítě při kontaktu s podložkou a terénem třeba krčí prsty nebo nožky nějak divně při chůzi vtáčí nebo vytáčí.

Nebojte se nechat děti v přírodě chodit a běhat bosky, na rodinných výletech se vyzujte všichni a projděte se po trávě, louce, v lese, u vody. Střídejte povrchy. Nechte dítě poznat, jak studí ranní rosa i jak pálí letní písek. Naučte jej, že na tvrdých a ostrých kamenech musí našlapovat jinak než na měkké trávě. Čím více senzorických podnětů noha bude mít, tím lépe.

Náš tip: Naplánujte si rodinný výlet na některou z tzv. bosých stezek. Nebo si ji zkuste sami doma vyrobit na zahradě.

I doma nechte děti bosky nebo v ponožkách (u menších dětí lépe protiskluzových) či capáčcích. Aby nohy musely i doma více pracovat a trénovali jste jejich vnímání, pořiďte si domů stimulační podložky. V dnešní době už na internetu najdete množství různých koberečků, dlaždic nebo polštářků, stačí si jen vybrat. Nebo si můžete vyrobit svůj vlastní.

Náš tip: Při výletu do přírody si nasbírejte kamínky a nalepte je tavnou pistolí na kus zátěžového koberce. Ten pak doma položte na místo, kde nejčastěji chodíte a stimulaci nohou máte zaručenou.

Pestrost pohybu v terénu je důležitá nejen pro rozvoj sensorické funkce nohy, ale také pro její mobilitu a stabilitu. Různorodost a proměnlivost povrchu nabízí příležitost ke správnému zapojení svalů celého těla, tedy i nohou. Nechte tedy vaše dítě chodit po obrubnících, kládách, kamenech v potoce, lozit na stromy a prolézačky. Tady už vlastně děti cvičí, aniž o tom ví.

Pokud nemůžete ven, nezoufejte. I doma se dá najít spousta příležitostí k pohybu. Můžete samozřejmě investovat do různých pomůcek, jako jsou žebřiny, Picklerové trojúhelník, balanční prkno a další.

Mnohdy ale stačí, když na zem rozházíte polštáře z gauče a necháte děti po nich běhat.

A co sport?

Pro správný vývoj dítěte i jeho nohou je nejlepší zařazovat aktivity, které rozvíjí všeobecnou kondici a koordinaci. Na západ od našich hranic už zjistili, že raná specializace je z hlediska pohybového aparátu spíše na škodu. U nás je bohužel stále zcela odlišná praxe. Není výjimkou, že již předškolní děti absolvují v určitých sportech trénink 3x týdně, což je v tomto věku skutečně příliš. Navíc někteří trenéři nemají ani potuchy o správných doplňkových a kompenzačních aktivitách a kluby si péči fyzioterapeuta nemohou dovolit z finančních důvodů. Naštěstí se i v tomto směru situace mění, ale těch osvícených je stále jako šafránu.

Je jasné, že hodinka čutání na plácku za barákem nebo pinkání do míče jednou týdně nikomu neublíží, ale všichni víme, že brzy nezůstane jen u té jedné hodinky.

Z pohybových aktivit doporučujeme například horolezeckou stěnu, judo nebo karate, základní atletickou průpravu, všeobecná cvičení v Sokole nebo podobné organizaci, tanečky a dětskou jógu.

Oproti tomu například tolik doporučované plavání nemá na stav nohou žádný zásadní vliv. Naopak pokud plave dítě styl kraul nebo znak, probíhá pohyb v kyčlích ve vnitřních rotacích, což nebývá vždy žádoucí.

Obuv

Další oblastí, ve které můžete problémům s nohama předejít, jsou boty.

Bota, která svým tvarem, ohebností a celkovou konstrukcí nedovolí noze fungovat, není vhodná a nohám spíše uškodí, než prospěje.

Jaká kritéria by měla splňovat dobrá bota a jak boty vybrat si povíme v příštím díle.

A co když má dítě skutečně problém?

Pokud vaše dítě skutečně má nějaký problém s nohama, doporučuji navštívit fyzioterapeuta, který dítě komplexně vyšetří, stanoví hlavní problém (tzn.příčinu) a  a další doporučení. Zkontroluje, zda dítě cviky provádí správně, ukáže rodičům, na co si dát pozor, případně jaký zvolit handling (způsob a míru dopomoci dítěti).

Pokud je problém na velkých svalech trupu a pánve, musí být cvičení zaměřeno především na tyto skupiny. Takže přestože rodič přijde s problémem s nohama, zaměřujeme se na jiné části těla. V praxi se nám osvědčuje v těchto případech zařazovat prvky DNS – Dynamické neuromuskulární stabilizace a Bobath konceptu. Oby tyto koncepty jsou založeny na znalostech vývoje dítěte a jejich cílem je oslovit kvalitní svalové souhry v běžných pozicích a aktivitách. Důležité je umět správně nastavit osu celé dolní končetiny a trupu a vést dítě pohybem, abychom dosáhli správných svalových souher. Prvky obou konceptů se dají zařadit do her i u velmi malých dětí.

Náš tip: Letadlo – posaďte se a spojte nohy před sebou ploskama (tzv.ring sed), nekřižte je. Narovnejte se v zádech, hrudník netahejte nahoru, ramena jsou volně. Roztáhněte ruce a pomalu přenášejte váhu ze strany na stranu. Do strany se vždy aktivně vytáhněte – vaše ruka musí směřovat nahoru, neuklánějte se. Zkuste procítit, kam až můžete přenést váhu, aniž byste ztratili rovnováhu. Pokud zvládnete, přidejte ve vytažení pomalou otočku. Tímto cvikem se aktivují svaly kolem kyčle, tzv. zevní rotátory ve své stabilizační funkci a také svaly trupu.

Pokud je problém v aktivitě nohy samotné, musíme se zaměřit právě na ni. Učíme klienty tzv.trojbodovou oporu s adekvátním rozložením zátěže, tlumení, klenění, odval a odraz. Pracujeme na aktivitě prstů i jednotlivých částí nohy. V praxi na tyto problémy využíváme například prvků Spiraldynamik nebo Propriofoot konceptu.

Jestliže je hlavní příčina v narušené sensorické funkci nohy, zaměřujeme se na obnovu optimální citlivosti. Používáme k tomu různé druhy stimulačních pomůcek, od jemných až k těm drsnějším. U dětí s narušeným tělesným schématem se nám osvědčuje používání vibrací ať už vibračních tyčinek nebo celých plošin. Pomocí sensorického chodníku učíme děti zvládat různé typy povrchu.

“Klasické cviky”
Možná jste se setkali s tím, že vám bylo doporučováno cvičit na ploché nohy cviky jako je například posouvání nohy vpřed krčením prstů (píďalka), nebo sbírání různých předmětů (kamínků, kuliček, kostek). Tyto cviky vám klenbu na noze nevytvoří. Jsou zaměřeny pouze na aktivitu ohybačů (flexorů) prstů. V naší praxi je zařazujeme do terapie pouze ve výjimečných případech a to tehdy, když má dítě tzv. němou nohu, to znamená, že vůbec neumí rozhýbat prsty na nohách. Učíme pak takové děti nejen ohyb (flexi), ale také uvolnění (extenzi) a odtažení (abdukci) prstů. Tyto cviky nám slouží pouze k rozpohybování neaktivní nohy. Je to ale jen základ, který dále rozšiřujeme a vždy se snažíme začlenit nohu do celého tělesného schématu.

Mezi cviky, které nemají žádný hlubší význam, nebo jsou dokonce kontraproduktivní, řadíme necílené kroužení v kotnících, propínání a přitahování špiček, nebo mnohdy oblíbenou chůzi po špičkách a po patách či chůzi po zevní nebo vnitřní hraně chodidel (toto prosím doma vůbec nedělejte).

Neexistuje univerzální sada cviků

Jak už bylo řečeno, pro úspěch terapie je zcela zásadní vstupní diagnostika. Je nutné určit, kde je příčina a podle toho zvolit postup. I stejný cvik může vyžadovat jiné vedení terapeutem nebo rodičem. Kontrola provádění odborníkem je pro účinnost cviku nezbytná. Pokud má dítě skutečně problém, nemá tedy žádný význam cvičit podle příruček, rad z internetu, videí z Youtube nebo cviků, které jsou určeny jinému dítěti. Takovéto cvičení v lepším případě nepomůže, v horším může pomoci zafixovat nevhodné pohybové vzory.

Od kdy cvičit?
Rodiče často řeší, od jakého věku se dá s dítětem cvičit. Asi nejznámější metodou pro miminka je Vojtova metoda. V naší zemi je velmi rozšířená a předepisovaná i v případech, kdy není zcela nutná. Udržet dvouleté dítě ve stimulačních polohách taky není už úplně jednoduché. Obecně tedy převládá mylný názor, že cílené aktivní cvičení je možno praktikovat až s většími dětmi, což bohužel často podporují svou neznalostí i někteří fyzioterapeuté.

Opak je pravdou. Za prvé v dnešní době již není jen „vojtovka“ a za druhé i u školkových dětí se dá zapojením hry do terapie dosáhnout aktivace kvalitních pohybových vzorů. Záleží jen na vzdělanosti a zkušenostech fyzioterapeuta. Na našich kurzech ukazujeme kolegům, že je možno odcvičit kvalitně i dvou nebo tříleté dítě.

Proč jsou lékaři skeptičtí?

Naprostá většina lékařů, ať už pediatrů nebo ortopedů je stále zvyklá řešit ploché nohy svých dětských klientů pouze předepsáním stélek. Málokdo z nich předepíše rehabilitaci. Maximálně doporučí rodičům cvičit cviky dle prastarých příruček.

Proč to tak dělají má několik důvodů:

• Mnoho z nich má povědomí o rehabilitaci jako pouze o jakýchsi léčebných masážích. Neví, co vše může v dnešní době fyzioterapie řešit a s čím vším může úspěšně pomoci.
• Neexistuje jednoznačná evidence o efektivitě cvičení. Naprostá většina prací, zabývajících se efektivitou cvičení u ploché nohy zahrnuje pouze staré a již překonané cviky. Navíc málokde si dali práci s precizní vstupní kineziologickou diagnostikou, takže jsou smíchána dohromady jablka s hruškami a výsledek je nijaký. Není tedy divu, že lékaři zvyklí na velké soubory pacientů s jasně definovanými parametry cvičení nevěří.
• Jsou přesvědčení, že u mnoha dětí dojde s věkem ke spontánní úpravě stavu. Ano, existuje skupina dětí, u kterých se stav sám upraví růstem. To jsou ale děti, které ani na začátku neměly žádný zásadní problém a stav jejich nohou byl ovlivněn fyziologickými změnami například růstem celé dolní končetiny. Pravděpodobnější je, že rodiče stav nohou svých dětí prostě v určitém věku přestanou řešit a pokud si dítě neztěžuje na bolesti, lékaře již nevyhledají. Bohužel si často tyto děti přetáhnou nekvalitní svalové souhry do pozdějšího věku a někteří i do dospělosti. A fyzioterapeuta vyhledají, až je bolí něco úplně jiného než nohy.
• Nechtějí se vzdělávat. Na našich kurzech pravidelně vídáme pediatry, neurology a rehabilitační lékaře. Ortoped zatím žádný. Pokud o nějakém osvíceném víte, řekněte mu o nás. 😀

Cvičení funguje, ale…

Už víte, že aby se dostavil kýžený výsledek, je třeba cvičit. A teď ta špatná zpráva. Je třeba cvičit denně a dlouho. Málokdy se stav podaří upravit v řádu týdnů, počítejte spíše měsíce. A cvičení jednou týdně u fyzioterapeuta skutečně nic zásadního změnit nedokáže. I sebelepší terapeut se může rozkrájet, ale pokud nebude rodič s dítětem pracovat doma, změny se nedočkáme. Protože víme, jak je náročné takové cvičení zakomponovat do běžného denního programu, dostávají naši dětští klienti na domácí cvičení tři až čtyři cviky, které se dají zakomponovat do běžných denních aktivit nebo her.

Ať už se tedy váš lékař staví ke cvičení skepticky nebo ne, věřte, že fyzioterapie má v terapii dětského plochonoží a neideálního postavení nohou své důležité místo a cíleně zvolená terapie zmůže skutečně mnoho.

Co jsme se v dnešním článku dozvěděli?

• nejjednodušší je prevence
• cvičení funguje
• nejdůležitější je správná diagnostika a dle ní cílené cvičení
• je třeba doplnit cviky o vhodné pohybové aktivity a správné obutí
• je třeba cvičit pravidelně doma

V příštím díle se dozvíte, k čemu nám slouží boty a kdy a jaké boty dát dítěti jako první.

Jste rodič a chcete zkonzultovat stav nohou vašeho dítěte? Zavolejte nám nebo napište na www.fyziobeskyd.cz

Jste odborník a chcete si rozšířit vědomosti? Přihlaste se na náš kurz Dětská noha z pohledu fyzioterapeuta www.detskanoha.cz

Chtěli byste uspořádat přednášku na téma nohy nebo zdravé obouvání ve vašem rodinném centru nebo firmě? Obraťte se na nás www.fyziobeskyd.cz.

„Léčení je handling a handling je léčení.“ — Bertha Bobath

Co je to handling

Slovo handling (čti hendlin) je odvozeno z anglického slova handle = zacházet, manipulovat s něčím. Handling v širším významu znamená jakoukoliv manipulaci s dítětem v rámci běžných denních činností, jako je například chování, nošení, kojení, krmení, umývání, oblékání a další. U větších dětí je handling možno zapojit i při hře nebo pohybových aktivitách. Je možné jej používat jak u zdravých, tak u nemocných nebo postižených dětí. V obou případech je nutné dodržovat jisté zásady, abychom podporovali správný vývoj.

Zásady handlingu

• Žádné nevhodné pohybové vzory – všechny pohyby by měly být stejné jako pohyby u zdravých dětí.

• Správná míra dopomoci – k provedení požadované činnosti by mělo dostat dítě pouze tolik dopomoci, kolik je nezbytně nutné.

• Správné držení těla neboli alignment (čti elainment) – během aktivit bychom měli zachovávat napřímení osy trupu a správné postavení jednotlivých částí těla vůči sobě navzájem.

• Mobilní přenos zatížení – u všech činností by měl pacient přenášet aktivně zatížení z jedné strany na druhou.

Handling v terapii

Tato pravidla využívá jeden z hlavních konceptů dětské rehabilitace – Bobath koncept. Terapie se odehrává v rámci handlingu za použití různých technik. Péče o pacienta probíhá 24 hodin v rámci týmové spolupráce. Všichni členové týmu jsou zaučeni ve správném handlingu vhodném pro konkrétního pacienta. Vzhledem k tomu, že i domácí prostředí má nezanedbatelný vliv na vývoj dítěte, musí být instruováni i rodiče.

Cíle handlingu

• Ovlivnění svalového napětí – terapeut speciálními technikami během handlingu optimalizuje svalové napětí pro provedení zamýšlené činnosti.

• Správná zkušenost – dítě by mělo pomocí handlingu získat co možná nejkvalitnější pohybové a smyslové zkušenosti.

• Samostatná aktivita – handling není nikdy pasivní pohybování pacientem. Terapeut by měl umožnit dítěti co možná největší samostatnou aktivitu.

Shrnutí

• Handling je správná manipulace s dítětem během každodenních aktivit.

• Je nutné dodržovat jistá pravidla pro podporu fyziologického vývoje.

• Handling je možno použít u zdravých i nemocných dětí.

• U dětí s opožděným vývojem je nedílnou součástí terapie.

• Optimalizuje svalové napětí.

• Umožňuje dítěti samostatně provést zvolenou aktivitu a tím získat pozitivní zkušenost z pohybu.

Pokud potřebujete zaučit v handlingu, kontaktujte nás nebo certifikovaného Bobath terapeuta v místě vašeho bydliště.

Zdravý vývoj

Pohybový vývoj dítěte je složitý proces, který probíhá nejintenzivněji v 1. roce života. Podle většiny autorů, zabývajících se touto problematikou, je jeho průběh uložen v našich genech – geneticky zakódován. Podle jiných autorů a především z praxe však víme, že okolní prostředí má nezanedbatelný vliv na postupný vývoj a formování pohybových vzorů.

Nejedná se ale jen o prostředí, ve kterém se dítě pohybuje. Dalším významným faktorem je tzv. handling – způsob, jakým rodiče s dítětem manipulují při běžných denních činnostech. Nesmíme také zapomenout na hračky a různé pomůcky, které ovlivňují vývoj dítěte nejen po pohybové (motorické) stránce, ale také po stránce psychické.

Nejčastější chyby

Pro lepší představu uvádím několik příkladů, jak může okolí ovlivnit vývoj dítěte.

• Asymetrický přístup - Pokud máte postýlku dítěte umístěnu jednou stranou ke zdi, přistupujete k dítěti vždy jen z jedné jeho strany. Vytváříte mu tak asymetrické držení trupu a končetin. Tato asymetrie může v budoucnu hrát významnou roli při vzniku skoliózy. Řešení je jednoduché. Pokud nemůžete přestavět pokoj, pravidelně polohujte dítě v postýlce tak, aby se strany střídaly.

• Nedostatek pevných opěrných bodů - Dalším příkladem jsou plovoucí podlahy. Určitě vypadají lépe než koberce a také alergici ocení menší množství alergenů. Pokud však máte doma malé dítě, které se snaží lézt po čtyřech, má výrazně ztíženou situaci. Podlaha klouže a dítě nemá pevné body, o které může opřít ruce a nohy. Vývoj se pak může opožďovat a neprobíhá kvalitně. Dobrým řešením je koupit kus koberce nebo pěnové puzzle, které děti využijí také jako hračku.

• Nerespektování časového sledu vývoje - Je zbytečné a v některých případech až škodlivé dítěti pohybové dovednosti usnadňovat. Nejčastější chybou je pasivní posazování a vodění dítěte za ruce při chůzi, přestože tyto aktivity ještě samo nezvládá. Dalším obvyklým nešvarem je používání chodítek nebo jiných pohybových pomůcek u zdravých dětí, které ještě samy nechodí. Dítě má sice radost z nového rozhledu a možnosti objevovat prostor, jeho zádům to však určitě neprospívá.

Nepravidelný vývoj

U dětí, jejichž vývoj probíhá opožděně nebo nekvalitně, hraje okolní prostředí zcela zásadní roli. S touto myšlenkou pracuje především jedna z terapeutických metod – Bobath koncept. Základní myšlenkou je uspořádání okolí tak, aby vývoj dítěte co nejvíce pozitivně stimulovalo. Dále se aplikuje tzv. terapeutický handling – způsob manipulace s dítětem, jehož cílem je vyloučit nevhodné pohybové vzory a posílit ty správné. V handlingu jsou pravidelně zaučováni i rodiče.

Shrnutí

• Prostředí vývoj dítěte výrazně ovlivňuje – pozitivně i negativně.

• Důležitá je také manipulace s dítětem při běžných denních činnostech.

• Buďte trpěliví, neusnadňujte dítěti pohybové dovednosti, zdravé dítě to zvládne samo.

• Pokud je vaše dítě ve vývoji opožděné, poraďte se s fyzioterapeutem o možné úpravě prostředí a způsobu manipulace s dítětem.

• Pokud si nejste jistí, zda vývoj vašeho dítěte probíhá správně, obraťte se na dětského fyzioterapeuta.

Lékař vám pravděpodobně doporučí buď Vojtovu metodu nebo Bobath koncept. Málokterý z lékařů je však natolik vzdělán v rehabilitaci, aby dokázal přesně vysvětlit rozdíl mezi těmito přístupy, proto doporučuji navštívit certifikovaného fyzioterapeuta, který by měl být schopen vám vysvětlit, na jakém principu obě metody fungují a jak se v praxi provádějí.

Vojtova metoda i Bobath koncept patří mezi novější rehabilitační přístupy, které se s úspěchem používají v dětské rehabilitaci. Obě metody mají své zastánce i odpůrce, přesto žádný výzkum doposud neprokázal větší úspěšnost některé z nich. Nezávislí odborníci se shodují na tom, že každá z nich má svá pro a proti a je na rodičích a terapeutovi, který z přístupů zvolí.

Obecně platí, že je důležité dítě před terapií důkladně vyšetřit, stanovit hlavní problém a cíl terapie. Součástí obou postupů je také zaučení rodičů, aby mohli rehabilitaci provádět s dítětem sami doma.

Vojtova metoda

Vojtova metoda vychází především z poznatků o optimálním vývoji dítěte do 1 roku života. V praxi se terapeut snaží nastavením dítěte do předem daných poloh a stimulací určitých bodů na těle, tzv. spoušťových zón, vyvolat ideální pohybové vzory, které jsou u dítěte narušeny nebo zcela chybí. Metoda nevyžaduje spolupráci dítěte, pohyb je aktivován mimovolně, proto se tato metoda někdy označuje jako metoda reflexní lokomoce (reflexní = bez vlastního úsilí pacienta; lokomoce = pohyb vpřed).

Nejčastější pohybové vzory se nazývají reflexní plazení a reflexní otáčení. Nejedná se o to, že bychom učili dítě se plazit nebo otáčet, pouze využíváme jednotlivé svalové souhry přítomné v těchto pohybech. Terapie se provádí až 5x denně, dobu stimulace určí fyzioterapeut.

Vojtovu metodu je možno provádět u dětí v podstatě od narození, jakmile je zjištěn nějaký problém ve vývoji. Horní věková hranice neexistuje, metoda se s úspěchem používá i v terapii dospělých. Platí však, že čím je dítě menší a terapie dříve zahájena, tím dítě lépe reaguje a šance na úspěch je větší.

Jistým negativem metody je pláč dětí při terapii, což pro některé rodiče může představovat problém. Důležité je vědět, že dítě nepláče proto, že by ho cvičení bolelo, ale proto, že terapeut stimuluje pohyby pro dítě nepřirozené, které není schopno samo provést a pláčem dává najevo pouze svou nelibost.

Bobath koncept

Koncept manželů Bobathových rovněž vychází z nejnovějších neurofyziologických poznatků o vývoji motoriky dítěte, bývá někdy označován jako neurovývojová léčba (Neurodevelopmental Treatment – NDT).

Terapie je funkčně (prakticky) založená, terapeut provádí s dítětem pohybové aktivity, které se vyskytují v běžném denním životě. Využívá se vlastní aktivity dítěte, kterou terapeut pouze svým vedením modifikuje a za použití specifických technik dítěti umožňuje prožití normálního pohybu.

Rodič je instruován v tzv. handlingu – manuálnímu vedení, manipulaci s dítětem a stimulaci správných pohybových vzorů během běžných denních aktivit, jako je například krmení (kojení), nošení, hygiena, sebeobsluha. Tento handling by pak měl aplikovat celý den, což může být pro některé rodiče obtížné, obzvláště v začátcích terapie.

Přestože byl Bobath koncept původně vytvořen pro děti s dětskou mozkovou obrnou, je možné jej použít u jakéhokoliv postižení. Stejně jako u Vojtovy metody není horní věková hranice omezená, pro novorozence a kojence byl vytvořen nadstavbový model – Baby Bobath.

Shrnutí a závěrečná doporučení

Jaký terapeutický přístup vybrat je tedy na vás a vašem fyzioterapeutovi, záleží samozřejmě také na možnostech a schopnostech vašeho dítěte. Obě metody přináší úspěchy, je na vás, zda vám více vyhovuje jistý dril a přesnost Vojtovy metody nebo všestrannost a kreativita Bobath konceptu. Další možností je oba přístupy nebo některé jejich prvky kombinovat.

A malá rada na závěr - ať už se v rehabilitaci vašeho dítěte rozhodnete pro jakýkoliv přístup, doporučuji vyhledat fyzioterapeuta s certifikátem pro danou metodu či koncept. Jen tak budete mít jistotu, že terapeut ví, co dělá, splnil přísná kritéria závěrečné zkoušky a zaručuje vám tak určitou kvalitu péče.