Trampolína je jako mnoho dalších věcí pouhým nástrojem a my jako Homo sapiens máme mozek, který nám “radí”, jak ony nástroje používat. Trampolína je speciální tělocvičné a sportovní náčiní, jehož použití vyžaduje určitou (nemalou) míru svalové síly, koordinace a balančních schopností. Zároveň je pro její bezpečné použití potřeba dodržet jistá pravidla týkající se umístění a montáže, ale také třeba nosnosti a maximálního počtu osob přítomných na ní v jednom okamžiku.

Skákání na trampolíně má svá nesporná pozitiva:

• cvičí celé tělo, zapojíte svaly, které běžně nezapojujete
• je to aerobní cvičení, při kterém můžete spálit nadbytečné kalorie z letních grilovaček
• zvyšujete kostní hustotu a pevnost kostí
• podpoříte lymfatický systém k efektivnější činnosti
• užijete si legraci a zábavu, která k létu a pohybu patří

Než se však na trampolínu vy nebo vaše děti vydáte, zeptejte se sami sebe:

• V jaké jste vy nebo vaše děti kondici? A nemyslím tím nějaké speciální testy. Stačí se zamyslet nad tím, kdy naposledy jste vy nebo vaši potomci váleli sudy, lezli na strom nebo alespoň na prolézačku, skákali na jedné noze, chodili po obrubníku nebo kmeni stromu, udělali kotoul…Pokud nezvládáte základní pohybové a obratnostní aktivity na pevné zemi, zamyslete se nad tím, co bude vaše tělo dělat na balanční ploše, kterou trampolína bezesporu je.
• Jak jste na tom vy a vaše děti s váhou? Držíte si přiměřenou hmotnost nebo se rok od roku podobáte panáčku z reklamy na Michelin víc a víc? Nadváha nebo obezita s nadměrným množstvím tukové tkáně ladnosti vašich pohybů zrovna nepřidá. A jinak to nebude ani na trampolíně.
• Co ohebnost? Jste tuzí jako tužky zatímco vaše děti připomínají malé Gumídky? Ani jedno není dobrá cesta. 
• Máte nějaké pohybové omezení, úraz, nejste náhodou po nějaké složitější operaci? Co vaše děti? Nebyli jste s nimi náhodou v poslední době u fyzioterapeuta, se kterým jste řešili, že váš potomek je jak třina vlající ve větru, má vpadlé kotníky, kolena mu jdou k sobě při každé činnosti a neumí skočit jako žába ani na tvrdé podlaze? Raději se zeptejte svého lékaře nebo právě onoho fyzioterapeuta, zda je trampolína v tomto případě to “pravé ořechové”.
• Chcete na trampolíně předvádět složitější skoky a salta? Nebude lepší nechat si tyhle “frajeřinky” do některého ze specializovaných jump center pod dohled kvalifikovaného trenéra?
• Speciální otázka pro dámy: Jak je na tom vaše pánevní dno? Hrozí vám pohroma pokaždé když si kýchnete nebo popoběhnete na tramvaj? Jestli jste odpověděly ano, co se asi stane, když si poskočíte na trampolíně?

A co nám na skákání na trampolíně říkají vědecké práce?

Data hodnotící samotné skákání na trampolíně a úrazy při tom vzniklé, jsou většinou dosti pesimistická, nicméně pokud se podíváme na porovnání zranění vzniklých na trampolíně oproti jiným aktivitám, tak už to tak “černě” nevypadá. 

Meyerber, M.,et al. (2019) srovnávali úrazy vzniklé při skákání na trampolíně s urazy vzniklými při jiných aktivitách. Zjistili, že míra výskytu zlomenin byla v obou skupinách podobná. Ve skupině skokanů převažovala nutnost operačního řešení zlomeniny, ale bez prokázané statistické významnosti. K podobným závěrům došli již v roce 2003 Bhangal et al., podle kterých představovaly úrazy na trampolíně 11,1 % úrazů, což je stejně jako u fotbalových úrazů a lehce vyšší než úrazy vzniklé při jízdě na kole, bruslení, jízdě na koni a lezení. Na čem se většina prací shodne je, že riziko závažných úrazů vzrůstá s počtem lidí na trampolíně a že přítomnost rodiče nebo jiné dospělé osoby je protektivním faktorem (prostě ty děcka méně blbnou 😉).

Takže jak to tedy s těmi trampolínami vidíme?

Prostě použijte mozek!

Pokud jste vy nebo vaše děti nepohybliví, obezní a hypermobilní, je vás na trampolíně několik různých věkových, váhových a kondičních kategorií a rozhodnete se předvádět kousky, které jste viděli na TikToku nebo v cirkuse, je pravděpodobnost úrazu logicky mnohonásobně větší. 

Nemůže za to ale ta trampolína. Protože jak se říká, příroda nám dala mozek, ale jen některým návod na jeho použití.

Literatura: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/31281041/

Pokud jste odborník, nechcete usnout na vavřínech, ale vzdělávat se, přijďte na naše kurzy. 

Žádná z fyzioterapeutických technik nemá sílu vadu napravit a rozumný fyzioterapeut se o to ani nepokouší. Vzhledem k tomu, že bychom však dítě měli vidět z hlediska širší perspektivy a budoucnosti, i pro tyto děti a rodiče má fyzioterapie co nabídnout.

1. Sádry a dlahy jako biomechanické překážky ve vývoji 

Správná léčba PEC zahrnuje specifický systém sádrování, jehož účelem je zkorigovat postavení nohy. Následné nošení dlah má zajistit udržení korekce v prvních letech života. Sádry a posléze dlahy jsou tedy NUTNOU podmínkou dobré léčby a nelze se jim vyhnout.

Manipulace s miminkem v sádrách a dlahách je obtížná, fyzioterapeut vám může poradit, jak na to. Ukáže vám správný handling, tedy jak dítě správně přetáčet, zvedat a nosit i s tímto omezením, abyste podpořili jeho vývoj.

2. Narušená kvalita vývoje

Jak už bylo zmíněno, sádry a dlahy jsou nezbytnou součástí léčby. Bohužel zároveň představují i biomechanickou překážku, která dítě omezuje ve vývoji. Pokud se jedná o dítě neurologicky zdravé, dítě s PEC zvládne mnohé a vývoj není omezen z hlediska kvantity. Bohužel kvalita trpí. A právě kvalita pohybových vzorů rozhoduje o kvalitě pohybu jako takového. Kvalitní pohyb znamená pohyb bez nežádoucího úsilí, náhradních pohybových vzorů, zbytečné energie navíc a bez bolestí. Zdravé děti v prvním roce života se stále hýbou, velmi pestře a variabilně, učí se neustálým procvičováním a opakováním pohybů vybrat z nich ten nejefektivnější, ketrý je ve výdlesku zavede k požadovanému cíli ale s minimálním úsilím. Děti s PEC léčené sádrami a dlahami jsou o tyto příležitosti ochuzeny. A jakmile jsou jim dlahy ponechány pouze na spánek, snaží se v bdělém stavu vše dohnat. Musí do velmi krátkého úseku vměstnat mnoho pohybu, což se zákonitě odrazí na kvalitě provedení.

Jak z toho ven? Řešení existuje. I v sádrách a dlahách se dá “něco” dělat. To “něco” zahrnuje handling - tzv. správnou manipulaci s dítětem během denních činností. Už tímto handlingem můžete nabídnout dítěti ony kvalitní svalové souhry. Jakmile je režim nošení dlah mírnější (méně hodin denně), je třeba dodat kvalitu do všech pohybových sekvencí. Jde to velmi jednoduše, fyzioterapeut správně zvoleným terapeutickým handlingem nabízí dítěti chybějící nebo nahrazujeme nekvalitní pohybové vzory těmi kvalitními. V handlingu jsou poté zaučeni rodiče, takže terapie probíhá neustále.

3. Řetězení svalových souher

Naše tělo je celek, a proto není možné vnímat a řešit jeho jednotlivé části těla odděleně. Naše nohy navíc tvoří (a nebo by mělo tvořit) stabilní, ale zároveň dynamickou základnu, na které a díky které se celý život pohybujeme. A pokud není základna stabilní, nemůže být stabilní a bez problémů ani zbytek stavby, v tomto případě našeho těla. V průběhu života se nám navíc sčítají pomyslné plusy, ale také mínusy ovlivňující naše pohybové chování. Neaktivita nebo nadměrná a nevhodná aktivita, dlouhodobý sed, nekvalitní obuv, nadváha, případně další úrazy nebo nemoci, to všechno má negativní vliv na náš pohybový aparát. Pokud k tomu přičteme nekvalitní svalové souhry v prvním roce života, nemůžeme se divit, když se nám v ordinacích kupí dospělí, ale i děti s vadným držením těla případně až s bolestmi zad, hlavy, velkých kloubů  apod. Děti s PEC bohužel neměly start do života ideální a samozřejmě i na ně působí výše zmíněné nekvalitní vlivy. Mohou si s sebou nést právě ony nekvalitní svalové souhry, které v součtu s dalšími negativními faktory mohou vytvořit problém. Nikdo není věštec a neznamená to, že všechny děti s PEC budou mít v pozdějším věku nebo v dospělosti problémy, ale prevence je mnohem lepší a jednodušší než řešení už vzniklého problému. Proto by v ideálním případě mělo dítě s PEC alespoň do ukončení růstu být ve sledování nejen ortopeda, ale také zkušeného dětského fyzioterapeuta, který by dokázal odhalit případný počínající problém a doporučil, co a jak řešit.

4. Sensorika (vnímání a citlivost)

Naprostá většina dětí s PEC má změněnou citlivost na nohách, případně na celém těle. Většinou se jedná o pouze lokální (místní) přecitlivělost na zevní stimuly, ale existují i děti, které mají nohy naopak málo citlivé. Některé z nich své nohy nevnímají jako součást svého těla nebo je vnímají odlišně, mluvíme o narušeném tělesném schématu. Důvodů, proč tomu tak je, může být několik. Opakovaná aplikace sáder a následně dlah omezuje příliv informací z vnějšího prostředí, sádry a dlahy omezují pohyb nejen nohou samotných, ale mnohdy také celých dolních končetin, dítě si nemůže na nožky sahat nebo si je vkládat do úst. Všechno tohle může vyústit v narušení sensoriky a zároveň motoriky, protože náš pohyb z velké části záleží právě na přílivu informací z vnějšího světa, na jejich adekvátním množství a kvalitě.

Speciálním vyšetřením fyzioterapeut zhodnotí zda a jak má vaše dítě nohy citlivé a jak jsou zavzaty do jeho celého tělesného schému. Pokud najde jakoukoliv odchylku, ukáže vám, jak vrátit nožkám správnou citlivost, případně jak je znovu zařadit do tělesného schématu.

5. Riziko recidivy 

Noha s PEC, byť kvalitně odléčená, má vždy riziko recidivy (relapsu), tedy návratu k původnímu stavu. Nožka se začne stáčet opět směrem dovnitř, dítě více zatěžuje zevní hranu nožky a nebo se lýtkové svalstvo opět začne zkracovat, takže váha těla při chůzi se přesouvá více na přední část nohy, až se pata nezatíží vůbec. Většina recidiv se vyvíjí postupně a pro laika může být těžké je rozeznat v raných stádiích. Zkušený dětský fyzioterapeut může jednak ukázat rodiči smysluplné protahování lýtkového svalstva (a tím recidivě bránit) a jednak může počínající recidivu odhalit, takže je pak nutná menší lékařská intervence. Ta spočívá v nové sérii sáder a dlah, případně v operačním zákroku - retenotomii, prolongaci Achilovy šlachy, nebo přenosu úponové šlachy jednoho ze svalů na jiné místo) Velké rozsáhlé operace se dle EMB nedoporučují vzhledem ke špatným long term výsledkům (zjizvení, bolestivost, narušená kvalita života).

6. Únava

Podle novějších důkazů není PEC primárně kostěný, ale zejména svalový problém. Svaly samotné jsou atrofické (menší svalová hmota, lýtko je “hubenější”) a často jinak utvářené než u zdravých dětí. Lýtkové svaly jsou jedny z nejsilnějších a nejdůležitějších svalů na dolních končetinách. Nejenže se zapojují při všech dynamických aktivitách jako je chůze, běh, odraz, skoky a podobně, ale také nám pomáhají (jeden z nich) držet se vzpříma proti gravitaci. Jakékoliv jejich omezení tedy bude znát na dřívější a nadměrné únavě. Děti s PEC při delší chůzi nebo déle trvajících dynamických aktivitách často nevydří jako jejich zdraví vrstevníci. Typicky se tato skutečnost projeví v době nástupu do školky a školy, kdy děti chodí na delší procházky nebo na výlety. Do jisté míry lze tento stav změnit, natrénovat výdrž svalu a s tím vám může pomoci právě fyzioterapie. Fyzioterapeut vám také může doporučit správnou relaxaci a techniky k uvolnění a rychlejší regeneraci.

7. Chůze a změněná distribuce plantárního tlaku

Naprostá většina dětí s PEC začne dřívě nebo později sama chodit. Limit pro započetí samostatné chůze je 18 měsíců a do té doby to zvládne skutečně převážná většina PECek. Zásadní pro odborníky je však nejen chůze samotná, ale také její kvalita. A tady je bohužel medicína založená na důkazech (EBM) a odborná literatura poněkud pesimistická. Ukazuje se, že i děti, které jsou správně odléčené, nemají vzor chůze kvalitní stejně jako jejich zdraví vrstevníci. Nejčastěji se jedná o poruchu distribuce plantárních tlaků ( = rozložení váhy při chůzi). Děti s PEC tzv. lateralizují - odvalují těžiště více přes zevní (malíkovou) hran u chodidla, nezapojují do opory všehcny prsty a neodráží se z place. Zevní hrana je pak přetížená a podporuje se vzor vtočení prstů a špičky směrem dovnitř, což následně může vést k recidivě.

Fyzioterapeut vyšetří nejen nohu samotnou, ale také chůzový stereotyp, někteří mají k dispozici i pedobarografickou plošinu, na které je přesně vidět kdy a která část nohy je zatížená. Následně vám poradí, jak tento vadný stereotyp změnit, případně vyrobí stélky (vložky) na míru.

8. Sport a výkonnost

Děti s PEC pokud jsou správně odléčené, mohou (a měly by) sportovat. Odborná literatura uvádí, že není rozdíl mezi nimi a zdravými vrstevníky ve sportech, které vyžadují přenos váhy ze strany na stranu, jisté omezení (ve smyslu snížené výkonnosti a rychlosti)  je popisováno u sportů, které vyžadují silnou a dynamickou práci lýtkového svalstva.

Fyzioterapeut může vašemu dítěti pomoci jednak s “posílením” tohoto svalstva a jednak může navrhnout správnou kompenzaci a doplňkové aktivity, aby nedocházelo ke zbytečnému přetěžování celého organismu.

9. Ani zdravá noha není zdravá

Pokud má vaše dítko jednostrannou vadu, je třeba věnovat se i “zdravé” noze. Naše tělo funguje jako celek a co je špatně na jedné polovině těla, má vliv i na druhou půlku. Bohužel většinou vliv negativní. U dětí s jednostranným PEC se často setkáváme s asymetrií v pohybových vzorech a vzhledem k tomu, že dlahy se nasazují na obě nožky, mají vliv i na postavení té nePECkové. Dlahy omezují hybnost nejen na noze samotné, ale také kvalitu pohybových vzorů OBOU dolních končetin, tedy i té “zdravé”. Ve stoji pak vidíme na této noze často valgozitu patní kosti, případně velké vytočení špičky směrem ven.

Fyzioterapeut pracuje vždy celkově, vyšetřuje tělo celé, nejen část, se kterou máme problém. Bude tedy pozornost věnovat i noze “zdravé” a jestliže najde nějakou odchylku, poradí vám, jak cvičit i s ní.

10. Obuv

Vhodná obuv je u dětí s PEC jedním z hlavním pilířů, které nám pomohou udržet dobré výsledky terapie. Proto je třeba její volbě věnovat velkou pozornost. Naprostá většina dětí s PEC nepotřebuje speciálně upravené “ortopedické” boty, na druhou stranu by tyto děti neměly mít na nohách cokoliv. Alespoň v období růstu. Bota by měla, stejně jako u zdravých dětí,  respektovat tvar nohy. Pozor na boty tzv. “do banánu/ do rohlíku”, tj. boty, které mají příliš velký prostor na palcové hraně nebo dokonce dovolují vtočení palcové hrany směrem dovnitř. Toto nohy dětí s PEC skutečně nepotřebují. Vzhledem k tomu, že vtočení přední části nohy je jednou ze známek recidivy, je tento tvar pro ně i kontraproduktivní.

Jakákoliv bota by měla být dostatečně ohebná, aby dovolila noze pracovat. Pozor však na nadměrnou ohebnost boty do zkrutu. Velká část dětí s PEC tzv. lateralizuje, odvaluje chodidlo pouze po zevní (malíkové) hraně a vtáčí tak špičku. Pokud toto bota dovolí, je zde opět větší riziko recidivy.

Noha v botě by měla vnímat povrch, po kterém se pohybuje, což přirozeně nejde s hrubou (tlustou) podrážkou. ALE! U dětí s přecitlivělostí na nohách může být tenká podrážka a možnost cítit každý kamínek a nerovnost povrchu příliš.

Fyzioterapeut umí zhodnotit citlivost na nohách vašeho dítěte i jejich funkční stav a přestože vám pravděpodobně nedoporučí konkrétní značku, řekne vám konkrétní parametry, které by bota zrovna pro vaše dítě měla splňovat.

Abychom uvedli některé informace na pravou míru, vytvořili jsme tuto minisérii článků na téma Jak na plochou nohu.

Pokud vás zajímá, jak se noha vyvíjí, jak funguje, jak poznáte, že má vaše dítě plochou nohu, co s valgózními kotníky, jestli je třeba cvičit a případně co, jaké boty zvolit, zda může vaše dítě nosit barefoot a mnoho dalšího, tak si udělejte pár minut času a začtěte se.

Dnes na téma:

Jak se noha vyvíjí aneb počkáme, uvidíme…nebo ne?

Náš dnešní článek je věnován vývoji našich nohou. Unikátní tvar lidské nohy a rozmanitost jejich funkcí jsou výsledkem změn v průběhu evoluce.  I po narození dochází u dítěte ke změnám, které nohu formují a připravují na stoj, chůzi a další náročnější aktivity. V období, kdy děti začínají více chodit, běhat a skákat, si rodiče začnou nohou svých dětí více všímat a řeší, zda je vše v pořádku. Většina ortopedů má bohužel stále vyčkávací přístup a odkazují rodiče na pozdější období s tím, že se noha stále vyvíjí a roste. Je však tento přístup vhodný?

Co se dozvíte v následujícím článku?

• Jak se noha vyvíjela v průběhu evoluce?
• Jak se noha vyvíjí před a po narození dítěte?
• Do kolika let se noha vyvíjí?
• Je dobré čekat do tří let, až se noha vyvine?
• Kdy je třeba vyhledat fyzioterapeuta?

Evoluce

Nohy člověka jako živočišného druhu mají základ u živočichů, kteří se před několika sty miliony let přesunuli z vody na souš a byli nuceni své dosavadní končetiny tomuto životu přizpůsobit. Už u primitivních savců můžeme pozorovat nohu s podobnými kostmi a klouby, jaké máme dnes. První zmínka o noze podobné té dnešní, se datuje do období před 2 miliony let. Napřímením těla, postavením se na dvě končetiny a s rozvojem chůze se zkrátily prsty, palec se přiblížil k ostatním, zmohutněla pata a především se na noze vyvinul unikátní systém kleneb specifických pro člověka. Schopnost chůze na dlouhé vzdálenosti a běhu za lovenými zvířaty byla pro naše předky klíčová a jejich nohy musely být pevné a pružné, zároveň rychlé, silné a vytrvalé.

Těhotenství

V průběhu těhotenství dochází k vytváření všech orgánů, končetin a jejich části, tedy i našich nohou. Již velmi brzy se tvoří základy pro kosti. Také klouby se začínají formovat v prvním trimestru a definitivního tvaru nabývají v druhé polovině těhotenství. Noha postupně mění své postavení vůči bérci a po třetím měsíci nitroděložního vývoje je položen základ budoucí kleneb. Již před narozením je tedy rozhodnuto, jaký tvar budou mít naše nohy, protože tvar kostí je do jisté míry dědičný.

Naprostá většina dětí se rodí se zcela zdravýma nohama, jen 2 – 3 % mají tzv. vývojovou vadu – nějakou vrozenou deformitu nohy. Tyto vady jsou různě závažné a od toho se také odvíjí možnosti jejich řešení. Lehčí vady se dají napravit protahovaním, masírováním a uvolňováním měkkých tkání a nebo tejpováním, závažnější vady je třeba sádrovat a nebo operovat.  V těchto případech je fyzioterapie vždy nezbytná.

Po narození 

Po narození se noha začíná připravovat na své funkce – mobilitu, stabilitu a vnímání – které se budou v následujícím období uplatňovat zejména při stoji a chůzi. Jak se začíná dítě pohybovat, mění se a zdokonalují jeho pohybové vzory trupu i končetin. Tyto svalové souhry jsou na sobě závislé a spolu provázané. Jak se nastaví a pohybuje se trup, tak se nastaví a bude se pohybovat končetina, tedy i noha. Zkušený terapeut by měl vědět, jak mají vypadat pohyby nohy v souvislosti s pohyby celé dolní končetiny a trupu a měl by být schopen zhodnotit, zda je vše v pořádku.

Na co by si tedy měli rodiče dát pozor?

Pohyb prstů – už od narození by dítě mělo prsty na nohách pohybovat. Pokud jimi nehýbe nebo je drží stále pokrčené, jakoby v křeči a nedokáže je uvolnit, je lépe vyhledat fyzioterapeuta.

Citlivost -pokud je takřka nemožné vašemu dítěti ostříhat nehty na nohou, dítě si nenechá od rodičů na nožky sáhnout, při stoji a chůzi nadměrně krčí prsty a odmítá se vyzout a být kdekoliv bosky, je možné, že má přecitlivělou (hypersenzitivní) plosku. Tento stav může měnit pohybové vzory a třeba i chůzi, proto je lepší v tomto případě vyhledat fyzioterapeuta.

Zvedání nožek nad podložku – jakmile začne dítě zvedat obě dolní končetiny nad podložku, nožky (část končetiny od kotníku dolů) by se měly tohoto pohybu aktivně účastnit. Čím je dítě starší, tím výše je schopno nožky zvednout. Spojuje si jejich vnitřní hrany a celé plosky a poté je schopno strkat si až palečky do úst a cucat si je. Toto období je důležité nejen pro rozvoj pohybu kyčle, ale také pro sensorickou funkci nohy. Jak si dítě na nohy sahá a vkládá si je do úst, buduje si představu o jejich pozici, tvaru a velikosti. Říkáme tomu, že si buduje tělesné schéma.

Kopání nožkama – dítě by mělo kopat nožkama střídavě a bez propínání špiček. Pokud je pohyb trhaný a dítě například při kopnutí propíná špičky a kříží dolní končetiny, je lépe poradit se s odborníkem.

Přetáčení a šikmý sed (sed bokem) – v těchto situacích bychom měli vidět, že se spodní nožka nastavuje do tvaru misky. Důležité je také, aby dítě tyto pohyby provádělo na obě strany. Jakmile je na těle nějaká asymetrie, je velká šance, že si ji dítě s sebou ponese i do dalších pohybových vzorů, například stoje a chůze.

Lezení – při zvládnutém lezení by noha měla být uvolněná a v ose bérce, dítě by nemělo vytáčet špičky nohou ven.

W sed – sed mezi patama se špičkami nohou vytočenýma ven, takže připomíná tvarem písmeno W. Tento sed není vhodný nejen pro stav kyčlí, ale také pro stav nohou. Dítě v něm nemůže nohama ani zbytkem těla kvalitně aktivně pracovat a noha má kontakt s podložkou pouze vnitřní hranou plosky. Tyto děti pak ve stoji obvykle vytáčí špičky ven a nejsou schopny aktivně přenést váhu z jedné končetiny na druhou a noha se dostává mimo osu celé dolní končetiny.

Postavování  u opory – dítě by mělo střídat dolní končetiny a nakračovat na celou plosku. Nemělo by se zvedat pouze za pomoci horních končetin a přes propnuté špičky.

Obcházení nábytku  – při přenosu váhy na stojnou končetinu by dítě mělo aktivně zatížit zevní hranu nohy a druhou ukročit.  Rodič by měl pozorovat, že je dítě schopno tuto aktivitu provádět na obě strany stejně.

Chůze – vývoj chůze a na co si dát pozor je velmi obšírné téma, bude proto popsáno samostatně v jednom z následujících článků.

Chůze a co dál?

Všechny tyto aktivity připravují nohy na jejich celoživotní práci a na jejich dobré fungování. Je velmi důležité poskytnout dětem už v raných stádiích dostatek volnosti pro pohyb nohy, neomezovat je těsnými dupačkami, ponožkami, punčocháči a už vůbec ne botama. Nejen, že tím můžeme zabrzdit rozvoj pohybu, ale také obíráme nohy o mnoho vjemů z okolního prostředí a dítě si tak vytváří špatnou představu o svých nohách. Není pak divu, že jsou některé nožky málo nebo naopak příliš citlivé.

Noha dítěte se samozřejmě vyvíjí i po dosažení samostatné chůze a to jak z hlediska struktury, tak z hlediska funkce. Kosti nohy rostou a mění se z chrupavčitých na pevné, kostěné – osifikují. Tento proces neprobíhá u všech kostí a jejich částí stejně, děje se tak postupně a definitivní tvar a pevnost mají všechny kosti nohy až v období adolescence.

Stejně jako se vyvíjí noha samotná, roste a vyvíjí se celá dolní končetina a její osa. Je normální, že v počátcích stoje a chůze mají děti nohy lehce do O. S postupujícím růstem a změnami na horním konci stehenní kosti se osa dolní končetiny mění, takže kolem třetího roku života můžeme pozorovat ve stoji lehké vbočení kolínek do X a mírné vbočení pat. Mezi třetím a šestým rokem života se osa končetiny srovnává a srovnat by se měla i pozice pat.

Od narození přibližně do dvou až tří let (někdo i později) mají děti na vnitřní straně nohy tzv. tukový polštář, jejich nožky jsou baculaté a otisk je plošší. Tento tukový polštář slouží jako tlumení pro prvopočátky chůze a postupně mizí.

Stejně tak se mění u dětí tuhost vaziva. Všechny tyto strukturální změny jsou fyziologické a u většiny dětí proběhnou bez problémů. Pokud se tedy zaměříme pouze na hodnocení struktury, není se čemu divit, že ortopedi volí spíše vyčkávací přístup a rodiče odkazují s řešením až na pozdější období, až se noha vyvine.

Funkce formuje orgán

V minulém článku jsme si vysvětlili, že oproti tomu fyzioterapeut hodnotí spíše funkci nohy, tedy to, jak se noha chová, jak reaguje.

Fyzioterapeuté navíc ví, že dobrá aktivita svalů dává základ pro dobrý růst kostí. Říkáme tomu, že funkce formuje orgán.

Kost roste a sílí tahem svalů a správně dávkovaným tlakem. Špatným tahem svalů a špatným tlakem bude i špatně růst kost. Aktivitu svalů a fungování nohy můžeme zhodnotit už ve velmi raném věku, není proto důvod čekat až do tří let nebo později. Pokud dítě používá nekvalitní svalové souhry, nejen že si je přenese do dalšího období, ale také si bude špatně formovat kosti. Pokud budou nekvalitně zformované kosti, nemůže dobře fungovat sval. Jestliže nefunguje dobře jeden sval, nefunguje dobře celá svalová smyčka – vzájemné propojení svalů. Není tedy divu, že při špatném postavení a aktivitě nohou můžeme v dospělosti třeba trpět bolestmi kolen, kyčlí, zad a nebo i migrénami.

Na vzniku těchto obtíží se samozřejmě podílí mnoho dalších faktorů a tvrdit, že za bolesti pohybového aparátu mohou pouze naše nohy je velmi zjednodušené, ale je třeba vědět, že naše nohy v tomto případě hrají velkou roli a čím dříve jejich stav začneme řešit, tím lépe.

U malých dětí stačí mnohdy jen malá úprava handlingu, tejpování nebo aktivity formou hry. U starších, kde už jsou změny fixované a noha už vyvinutá, je třeba zvolit cílené cvičení. Vhodně zvolenou aktivitou a dobrou obuví můžeme dosáhnout změn dokonce i v dospělém věku. Je jasné, že v toto případě už nezměníme tvar kostí. Vždy ale můžeme změnit aktivitu svalů a minimálně zabránit zhoršování stavu a třeba ulevit od bolestí.

Co jsme se dozvěděli v dnešním článku?

• Lidská noha se v průběhu evoluce vyvinula v důmyslný a dobře fungující orgán.
• Struktury a tvar nohy se připravuje již v těhotenství.
• Noha se na své funkce připravuje mnohem dříve, než se dítě postaví a začne chodit.
• Struktura a tvar kostí nohy se vyvíjí až do adolescence.
• Funkce nohy ovlivňují stav jejich struktur a stav celého pohybového aparátu.
• Hodnotit funkci nohy ve třech letech může být pozdě, jde to mnohem dříve.
• Nikdy není pozdě na změnu.

V příštím článku se dozvíte, co to vlastně je plochá noha, jak poznáte, že má vaše dítě plochou nohu a co se s tím dá dělat.

Jste rodič a chcete zkonzultovat stav nohou vašeho dítěte? Zavolejte nám nebo napište na www.fyziobeskyd.cz

Jste odborník a chcete si rozšířit vědomosti? Přihlaste se na náš kurz Dětská noha z pohledu fyzioterapeuta www.detskanoha.cz

Chtěli byste uspořádat přednášku na téma nohy nebo zdravé obouvání ve vašem rodinném centru nebo firmě? Obraťte se na nás www.fyziobeskyd.cz.

Kdo jsou líné děti

Zdraví kojenci a batolata se buď pohybují, nebo spí. Podobně je tomu i u starších dětí. Jsou stále v pohybu, hrají si, lezou, pobíhají. Pohybem zkoumají své tělo, jeho reakce, svět kolem sebe. Málokdy je vidíte nečinně sedět a odpočívat. Existují však i děti, které se oproti svým vrstevníkům pohybují málo. Nemají zájem o hračky, nelíbí se jim, když s nimi pohybujeme, například je houpeme na kolenou nebo na míči. Jejich pohybový vývoj se zdánlivě bez důvodu opožďuje. Dětský lékař takovéto dítě označí jako líné. Dětský fyzioterapeut zpozorní.

Proč jsou děti líné

Žádné zdravé dítě není líné. Určitě ne tak, jak lenost chápou dospělí. Jako cílenou pohodlnost a neochotu k pohybu, vyhledávání klidu a odpočinku před vlastní aktivitou. Nechuť k pohybu a nečinnost u malých dětí znamená problém ve vývoji.

Nejčastější příčinou bývá snížené svalové napětí – hypotonie (z lat. tonus = svalové napětí, hypo = méně). Napětí našich svalů musí být dostatečně nízké, aby mohl proběhnout pohyb. Zároveň však musí být natolik vysoké, aby se tělo udrželo proti gravitaci. Pokud má dítě tonus příliš nízký, není schopno provádět pohyby v normální kvalitě a intenzitě. Neustálý boj proti gravitaci dítě vyčerpává a jeho ochota k pohybu klesá. Ve vývoji se pak zpožďuje, některá stádia, například lezení po čtyřech, může dokonce úplně vynechat.

Další příčinou může být přecitlivělost vestibulárního systému (systém udržování rovnováhy). Určitě znáte ono divné lechtání u žaludku na houpačce či kolotočích. Podobně se cítí tyto děti při jakémkoliv prudkém pohybu. Proto se hýbou klidně, jakoby pomalu a neochotně.

Menší pohyblivost může být také zapříčiněna například poruchou zraku či sluchu. Pokud nedostává dítě kvalitní a úplné informace ze všech smyslů, jeho pohybový projev je chudší a ve vývoji se opožďuje. Stejný nedostatek může způsobit mentální retardace. Děti s mentálním postižením nemají obvykle příliš velký zájem o okolí. K pohybu jim chybí motivace.

Proč je lenost problém

Pokud se dítě z jakéhokoliv důvodu nehýbe tak, jak by mělo, měli by být rodiče ostražití. Nemusí se vždy jednat o závažné postižení. Někdy stačí vyloučit negativní vlivy okolního prostředí nebo se naučit s dítětem správně manipulovat během každodenních činností. V jistých případech však může neochota k pohybu značit vážné onemocnění a postižení. Pak je nutné začít s intenzivní rehabilitací.

Opoždění ve vývoji nebo vynechání některých stádií se také může projevit až v pozdějším věku, například vadným držením těla nebo skoliózou. Neměli byste se tedy spokojit s tvrzením lékaře, že máte líné dítě, které z toho vyroste. Nemusí.

Pamatujte si:

• Žádné zdravé dítě není líné.
• Neochota k pohybu může znamenat problém ve vývoji.
• Nekvalitní vývoj se může projevit až v budoucnu.
• V případě nejasností vyhledejte dětského fyzioterapeuta.
• Nečekejte.

Zdravý vývoj

Pohybový vývoj dítěte je složitý proces, který probíhá nejintenzivněji v 1. roce života. Podle většiny autorů, zabývajících se touto problematikou, je jeho průběh uložen v našich genech – geneticky zakódován. Podle jiných autorů a především z praxe však víme, že okolní prostředí má nezanedbatelný vliv na postupný vývoj a formování pohybových vzorů.

Nejedná se ale jen o prostředí, ve kterém se dítě pohybuje. Dalším významným faktorem je tzv. handling – způsob, jakým rodiče s dítětem manipulují při běžných denních činnostech. Nesmíme také zapomenout na hračky a různé pomůcky, které ovlivňují vývoj dítěte nejen po pohybové (motorické) stránce, ale také po stránce psychické.

Nejčastější chyby

Pro lepší představu uvádím několik příkladů, jak může okolí ovlivnit vývoj dítěte.

• Asymetrický přístup - Pokud máte postýlku dítěte umístěnu jednou stranou ke zdi, přistupujete k dítěti vždy jen z jedné jeho strany. Vytváříte mu tak asymetrické držení trupu a končetin. Tato asymetrie může v budoucnu hrát významnou roli při vzniku skoliózy. Řešení je jednoduché. Pokud nemůžete přestavět pokoj, pravidelně polohujte dítě v postýlce tak, aby se strany střídaly.

• Nedostatek pevných opěrných bodů - Dalším příkladem jsou plovoucí podlahy. Určitě vypadají lépe než koberce a také alergici ocení menší množství alergenů. Pokud však máte doma malé dítě, které se snaží lézt po čtyřech, má výrazně ztíženou situaci. Podlaha klouže a dítě nemá pevné body, o které může opřít ruce a nohy. Vývoj se pak může opožďovat a neprobíhá kvalitně. Dobrým řešením je koupit kus koberce nebo pěnové puzzle, které děti využijí také jako hračku.

• Nerespektování časového sledu vývoje - Je zbytečné a v některých případech až škodlivé dítěti pohybové dovednosti usnadňovat. Nejčastější chybou je pasivní posazování a vodění dítěte za ruce při chůzi, přestože tyto aktivity ještě samo nezvládá. Dalším obvyklým nešvarem je používání chodítek nebo jiných pohybových pomůcek u zdravých dětí, které ještě samy nechodí. Dítě má sice radost z nového rozhledu a možnosti objevovat prostor, jeho zádům to však určitě neprospívá.

Nepravidelný vývoj

U dětí, jejichž vývoj probíhá opožděně nebo nekvalitně, hraje okolní prostředí zcela zásadní roli. S touto myšlenkou pracuje především jedna z terapeutických metod – Bobath koncept. Základní myšlenkou je uspořádání okolí tak, aby vývoj dítěte co nejvíce pozitivně stimulovalo. Dále se aplikuje tzv. terapeutický handling – způsob manipulace s dítětem, jehož cílem je vyloučit nevhodné pohybové vzory a posílit ty správné. V handlingu jsou pravidelně zaučováni i rodiče.

Shrnutí

• Prostředí vývoj dítěte výrazně ovlivňuje – pozitivně i negativně.

• Důležitá je také manipulace s dítětem při běžných denních činnostech.

• Buďte trpěliví, neusnadňujte dítěti pohybové dovednosti, zdravé dítě to zvládne samo.

• Pokud je vaše dítě ve vývoji opožděné, poraďte se s fyzioterapeutem o možné úpravě prostředí a způsobu manipulace s dítětem.

• Pokud si nejste jistí, zda vývoj vašeho dítěte probíhá správně, obraťte se na dětského fyzioterapeuta.